Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Následoval přesun na lokalitu a samotný sběr místních minerálů.

Třetí ročník naší exkurze byl zpočátku ohrožený nepříliš dobrou předpovědí počasí slibující slabý déšť celý den, ale to se nakonec nevyplnilo a pršelo jen ráno a těsně před začátkem exkurze přestalo. Jakmile jsem začal s výkladem na první lokalitě, kterou byl opět vrch Radobýl u Litoměřic, tak se začala zamračená obloha trhat a po hodince už bylo krásné polojasno. Při úvodní přednášce jsme tentokrát přeskočili část se základy deskové tektoniky a vrhli jsme se rovnou na historii českého masivu, jelikož základy již všichni znali (většina účastníků byla již na některé z našich dalších exkurzí a potěšilo mě, že si základy pamatovali).

Nakonec jsme se dostali až ke vzniku a vývoji Českého středohoří a přilehlých sedimentárních pánví. Nakonec jsme se přesunuli k výhledu do krajiny, který je z bývalého kamenolomu opravdu luxusní a ukázali jsme si mnoho různých geologických objektů. Samozřejmě nesmělo chybět povídání o samotném vrchu Radobýlu, který byl kdysi struskovým kuželem s pěknými lávovými jezery podobnými jako má aktuálně eruptující sopka Nyiragongo v Africe. Nezapomněl jsem vysvětlit, jak vznikají typické místní sloupce bazaltu a také historické nálezy minerálů z místního lomu.

Dutina s chabazitem v tefritu
(Řepčice u Litoměřic).
Velikost vzorku 82 mm.

U štoly Anna jsme se zaměřili na místní těžbu stříbra včetně montanistické historie a místních minerálů. Foto Václav Kabele.

Poté jsme se již přesunuli zpět k autům a vydali jsme se směr Řepčice. Po cestě jsme se ale ještě zastavili na aktivním sesuvu mezi obcemi Kundratice a Čeřeniště. Tato lokalita sice není pro sběratele zajímavá, ale když ji máme po cestě, tak proč se na ní nezastavit. Zde jsme si u sesuvné stěny pověděli, jak vznikají sesuvy v Českém středohoří, proč je důležité tato území monitorovat a jak se to provádí. Dále jsme se podívali na pěknou lavici vulkanického tufu ve stěně a pověděli jsme si také něco o těžbě hnědého uhlí v Českém středohoří a poté jsme již jeli dál.

Následující lokalitou byli již zmíněné Řepčice. V Řepčicích je vždy trochu problém s parkováním na návsi, ale jelikož nás nebylo tolik, tak jsme se vešli. Nejprve jsme si u velkého balvanu křemence na návsi pověděli o těchto zajímavých kamenech, které najdeme v Českém středohoří jen v nejvyšší sedimentární formaci a poté jsme se již přesunuli přímo na mineralogickou lokalitu. Mezi oběma starými lůmky jsme si pověděli o dlouhé historii lokality, přiblížili jsme si místní horniny a minerály, no a nakonec již konečně následoval vlastní sběr minerálů. Nálezy byly hojné a náleželi především hlavnímu místnímu minerálu a to chabazitu.

Následoval sběr místních rudních minerálů na haldě štoly Anna.

Trhlina v trachytu plná sulfidů.

Největší dnes nalezené dutiny dosahovaly max 6 cm a největší krystaly měli něco málo pod 1 cm. Své nálezy jsem povětšinou rozdal a nechal jsem si jen jednu dutinu s chabazitem a jednu dutinu s čočkovitou odrůdou chabazitu – fakolitem na pozdější rozdání. Na lokalitě jsme byli necelou hodinku a obtěžkání vzorky jsme se přesunuli zpět k autům, abychom se vydali na další lokalitu, kterou byly Roztoky. V plánu exkurze byla ještě návštěva a sběr na lokalitě Vítov, ale bohužel tato lokalita je poslední dobou silně problémová díky nepochopení místních vůči sběratelů.

Můžete jim vysvětlovat, jak chcete, že v suti se smí sbírat i v CHKO, ale je jim to jedno a ihned volají policii, takže jsem si řekl, že si tuto eskapádu letos odpustíme. V Roztokách nás čekal menší výšlap ke štola Anna a někde cca v polovině výšlapu jsme si udělali povídaní o roztockém intruzivním centru, přičemž jsme si přiblížili místní horniny, vysvětlili jsme si co je to kaldera a podívali jsme se na zoubek karbonatitům a spjaté mineralizaci. Poté jsme se ještě museli vyškrábat přímo ke štole Anna (starším názvem Segen Gottes). Zde jsme si nejprve přímo u štoly řekli něco o místní těžbě stříbra a polymetalické mineralizaci a nakonec jsme se přímo zaměřili na tuto štolu. Samozřejmě jsme zde také sbírali minerály, ale né ve štole, nýbrž na její haldě.

U jeskyně jsme se trochu vydýchali a pověděli jsme si něco jak o vulkanických jeskyních v Českém středohoří, tak o laharech, kterých je v Divoké rokli plno.
Foto Olga Šámalová.

V Divoké rokli jsme mimo vlastní rezervaci prováděli sběr minerálů ze suti.

Mezi nejhojnější nálezy patřily ukázky masivního galenitu a sfaleritu. Velmi hojné byly také ukázky slabě růžového karbonátu patřící k rodochrozitu a kutnahoritu. Nejhojnější sulfid je zde však pyrit, který se nachází i mimo vlastní žílovinu. Na haldě jsme byli necelou hodinku a poté jsme se opět přesunuli zpět k autům, abychom popojeli o kousek dál do Mojžíře. Zde jsme zaparkovali klasicky u železniční zastávky a odtud jsme se vydali stoupáním do Divoké rokle. U dolního vstupu do rokle jsme se zastavili, abychom se vydýchali a také jsme si tu řekli něco o laharech a vulkanických jeskynních v Českém středohoří, jelikož jsme stáli přímo vedle puklinové jeskyně vyvinuté v masivu laharových proudů.

Zmínil jsem se také o mineralizaci fosilních dřev uzavřených v místních vulkanoklastických horninách a nejmladší účastník si to vzal natolik k srdci, že o kousek dál našel velmi pěknou ukázku mineralizovaného dřeva, takže jsme měli možnost si i takovou ukázku prohlédnout. Dřevo jsme nechali na místě, jelikož není povahy k odnesení (tento materiál se velmi silně drolí). O kousek dál jsme již došli k naší cílové lokalitě. Zde jsme potkali dva německé sběratele, kteří když viděli větší skupinu sběratelů, tak raději odešli, ikdyž jsem jim říkal, že za chvíli zase odcházíme. Holt asi jazyková bariéra.

Drobné krychličky částečně až úplně přeměněného pyritu v limonit narůstající na krystaly analcimu
(Divoká rokle u Mojžíře).
Velikost vzorku 52 mm.

Nejmladší účastník Martin Tolde si vybírá svou odměnu za účast ve vědomostní soutěži. :-)

Na lokalitě jsme hledali dutiny s analcimem a pěknými různě krystalovanými kalcity. Občas se objevily také drobné krychličky pyritu v různé fázi přeměny v limonit. Tyto krychličky dosahují velmi malých rozměrů do max 1 mm, ale jsou zajímavostí, kterou lze na lokalitě občas nalézt. Žádné další odtud popisované minerály jsme dnes již nenašli a po necelé hodince jsme vyrazili zpět k autům. Čekala nás poslední dnešní lokalita a to na Paškapoli u Bořislavi. U místa parkování jsme si udělali klasickou vědomostní soutěž ze znalostí, které si účastníky mohli z dnešní exkurze odnést.

Tentokrát soutěž dopadla velmi pěkně a samozřejmě si každý zase odnesl nějaký ten vzoreček, které jsem do soutěže věnoval. Poté jsme se již konečně přesunuli přímo na lokalitu, kde jsme sbírali „augity“. Chemismus místních augitů je ale složitější a ve skutečnosti se jedná o chromito-hlinitý diopsid. Těch jsme našli samozřejmě velké množství, především volných, ale také ukázky krystalů v hornině. Další nálezy patřily flogopitu. Dokonce se u nás zastavilo i policejní auto a ptali se co tam hledáme. Mysleli si, že jsme tam něco ztratili a chtěli nám prý pomoct s hledáním, ale jak slyšeli, že hledáme kameny, tak se jen zasmáli a jeli pryč.

Již poslední lokalitou byla známá lokalita Paškapole u Bořislavi.

Povedly se i pěkné ukázky krystalů na hornině a to jsme prováděli jen sběr ze sutě...

Exkurze končila mírně po 18. hodině a někteří účastnící zde ještě zůstali hledat o chvíli déle. Já jsem jednu účastnici hodil do Lovosic na nádraží a poté už jsem také frčel domů. Byl jsem celkem utahaný a večer jsem to zalomil hodně brzy. Myslím, že se jednalo asi o poslední exkurzi po trase C, jelikož na příští rok jejich konání již neplánuji.

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa C) 3. ročník

Společná fotografie účastníků exkurze na lokalitě Radobýl.