|
|
Krupka - žíla Lukáš
(den konání 11.8. 2018)
|
Podoba našeho výkopu v létě 2018.
|
|
Přiznám se, že tuto reportáž jsem nějakým
nedopatřením ztratil, takže ji musím dopisovat ze
vzpomínek téměř o 2 roky později. Nebude to ale tak
těžké, jelikož tato výprava pro mě byla vcelku
nezapomenutelná, o čemž se přesvědčíte níže. V
roce 2018 bylo opravdu velké sucho a už začátkem července
se stromy začaly zabarvovat do podzimních barev, jak vše
usychalo. Navíc panovalo téměř každý den
děsné vedro a to téměř 3 měsíce v kuse, takže i
výpravy na šutry byly silně ovlivněné tímto
faktorem. Jinými slovy příroda trpěla a sběratel na
lokalitě většinou také.
|
|
Křemenná žíla pokračuje dále do masivu.
|
|
Pohled
z mého provizorního přístřešku při
pořádné bouřce, která mě na Lukášce
zastihla.
|
|
Já si tehdy řekl, že využiji jednoho dne, kdy mělo
být poněkud menší vedro (snad „jen“
kolem 25 °C) a vydám se do Krupky na žílu
Lukáš, kde jsem chtěl pokračovat v díle,
které jsem začal už v květnu. Čekal mě ale děsný
výšlap od silnice až na lokalitu a to je vždycky boj,
kór když jsou taková vedra. V potoce jsem našel
ještě místo, kde byla trocha vody a kde se dala voda
napustit do kbelíku a poté jsem sebe a všechny
své věci vytáhl až na lokalitu. Výstup byl
skutečně výživný. Na lokalitě bylo vše
suché, málokterá rostlina byla ještě
zelená a z dubů opadávaly zelené listy… Ani
nevím, kolik těch stromů to vlastně přežilo. |
|
Pro mě bylo důležité, že v místě kde jsem chtěl
kopat, se od května pravděpodobně nikdo nevrtal (kdo by se také
v takovém vedru táhnul do toho
šíleného krpálu). Já si místo
nejprve pořádně vyčistil a poté jsem začal pracovat a
dobývat křemennou žílu, kterou se mi tu minule začala
trochu rozšiřovat. Nepracoval jsem však dlouho. Asi po 2
hodinách se najednou zatáhlo a začal foukat silný
vítr. Říkal jsem si: „Doufám, že nepřijde
bouřka.“ O pět minut později jsem už stavěl nouzový
přístřešek, abych nebyl durch. Částečně jsem
využil převis jámy a jako plachtu jsem použil svojí
vojenskou blůzu a schoulil jsem se do malého prostoru
výkopu. |
|
Jednoduše jsem za deště seděl shrbený na batohu. Nebylo to nic příjemného, ale nezmokl jsem.
|
|
Jediný slušnější nález z toho dne. |
|
Bouřka trvala přes hodinu a musím říct, že jsem se
většinu času klepal zimou. Nicméně zůstal jsem v suchu a
měl jsem štěstí, že jsem si tu blůzu nakonec v podstatě
omylem vzal z auta. Po dešti se ukázalo brzy
sluníčko a najednou začalo být zase děsné vedro a
navíc i dusno. Ještě chvíli jsem ve výkopu
pracoval, ale našel jsem jen jednu malou dutinu s krystaly
křemene, na které občas nasedaly cinvaldinity. Apatity nepadly
tentokrát žádné. Nakonec jsem na lokalitě
strávil asi 4,5 hodiny (z toho přes hodinu schovaný ve
výkopu) a v podstatě jsem nic pořádného
nenašel. Z deště jsem měl ale nakonec vlastně radost,
jelikož příroda dostala alespoň trochu vody… |
FOTO = Lokalita
|
Historie
2024
Online přednášky
Naše exkurze
