Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Jako rozloučení s uplynulou šutráckou sezónou jsme chtěli jít na naší oblíbenou lokalitu Mariánská skála, ale jelikož byl pracovní den, tak jsme kvůli brzkému stmívání nemohli. Další v pořadí byl Jeníkov, ale tam jsme nakonec také nejeli, jelikož jsme sebou chtěli vzít naše přítelkyně, kterým se tam moc nechtělo. No takže nakonec jsme si zvolili mojí oblíbenou paleontologickou lokalitu Jezuitská rokle. Martina s Naty jsem vyzvedával v jedenáct hodin a Zuzka nakonec nejela. Na samotné lokalitě jsme byli kolem dvanácté. Ihned od začátku nám bylo jasné, že dnes to bude zajímavé, jelikož teplota vzduchu byla kolem nuly, takže nápad, že ihned po příjezdu začnu kopat se mi vyplatil a zanedlouho jsem se zahřál.

Krásně odkrytý vrstevní sled, který je ukloněný s nejstaršími vrstvami tvořenými světlými diatomity, na které nasedají šedé až hnědé břidlice, které jsou překryty vulkanoklastiky.

Rozebírání jednotlivých kusů horniny je náročný proces, jelikož zkameněliny se nesmí zničit.

S Martinem jsme pokračovali ve výkopu, ve kterém kopeme celý tento rok. Práce zde probíhá pomalu, jelikož každý kámen se musí nejdříve opatrně vykopnout, poté porozbíjet kladívkem na ploché desky a dále pokud se do této chvíle nic nenajde se vezme příborní nůž a zbylé desky se ještě dále plátkují. Na nálezy je to zde opravdu hojné, a tak jsme sbírali většinou pouze celé listy nebo zajímavé zástupce oligocénní flóry. Opět jsme nacházeli velké množství zástupců olší, tentokrát včetně šištic. Další velmi běžnou fosílií byly otisky listů skořicovníku Daphnogene sp. a vrb. Narazili jsme také na pár otisků javorů včetně několika nažek. Výjimkou nebyly nálezy stlačených otisků větviček.

Přestože jsme na lokalitě díky zimě byli pouze do půl třetí, tak jsme našli velké množství vzorků, ze kterých jsme si vybrali jen to nejlepší. Výkop jsme nechali odkrytý, jelikož zde jistě budeme ještě pokračovat a máme již odkrytý cca 1 m vrstevního sledu oligocénních sedimentů. Zajímavá je také skutečnost, že spodní část vrstev tvoří světlý diatomit s příměsí jemnozrnných vulkanoklastik, na které nasedá malá do 10 cm mocná vrstva tmavě hnědého diatomitu až bitumenózní břidlice, která obsahuje velké množství otisků flóry a přímo na tuto vrstvu nasedá velké množství sopečných pum a tuf.

Krásný nález listu druhu Acer tricuspidatum.

Nálezy zkamenělin za cca 2,5 hodiny práce.

Interpretace tohoto sledu je podle mne taková, že do třetihorního jezera přitékal nějaký potok, který sebou přinášel písek a následně došlo k jeho zániku či přesměrování toku jinam možná díky sopečné aktivitě. Jezero se stalo neprůtočné a začal se v něm usazovat hnědý diatomit, jehož sedimentace byla ukončena vulkanickou erupcí v blízkém okolí a došlo k zasypání vrstev vulkanickým popelem.
No po odchodu z lokality nás ještě čekala poslední práce s nalezenými vzorky a to impregnace roztokem perchloru s polystyrenem, kterým jsme vzorky zakonzervovali proti vysychání a následnému popraskání. Uvidíme, zda tento postup vzorky ochrání, jelikož všechno co jsme dosud zkoušeli skončilo nezdarem. Tak to bylo naše ukončení šutrácké sezóny 2015. :)

Poznámka: Většina vzorků nakonec impregnaci nepřežila, takže opět nezdar. Ještě zbývá jedna forma konzervace a pokud i ta zklame, tak už nevím. :(

EDIT 2024:

Konzervace se pravděpodobně nepovedla díky dvěma faktorům. Zaprvé jsme vzorky natírali venku a pravděpodobně díky nízké teplotě došlo k tomu, že voda ve vzorcích zmrzla a vzorek se díky tomu roztrhal díky roztažnosti ledu. Druhý druhý důvod je zkrátka to, že materiál z Jezuitské rokle je zkrátka opravdu obtížné zachovat. Časem jsem přišel na způsob, jak vzorky alespoň z části zachovat, ale i tak je cca 50 % šance, že se po konzervaci vzorek rozpadne.

FOTO = Lokalita