Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Výsledky jednoho ze studentů za hodinku a půl práce (12.6. 2024).

První navštívenou lokalitou byly Dřemčice u Třebívlic, konkrétně potok zvaný Granátka, Granátový potok či Kuzovský potok. Autobus se studenty dojel do vsi a odtud už jsme pak pěšky vyrazili k potoku. Pod vrchem Kuzov, na dohled od lokality samotné jsme si pak udělali krátkou přednášku po vzniku Českého středohoří, okolních horninách a samozřejmě i o lokalitě samotné, kde jsem se zaměřil jak na místní minerály, tak také na vznik těchto rozsypových ložisek (nejen) granátů a jejich těžbu v minulosti i současnosti. Jak už to mívám ve zvyku, tak jsem výklad doplnil o reálné ukázky hornin a minerálů, o kterých jsem mluvil, aby si studenti mohli vše lépe představit.

Poté jsme již zamířili přímo k potoku. Na rozdíl od většiny lidí nechodím přímo ke známému můstku přes potok (kde je to opravdu příšerně rozkopané), ale chodím o kousek vedle do míst, kde se sice také kope, ale nejsou to takové strašné jámy a obecně se sem lépe vejdeme i s většími skupinami studentů. Při prvním termínu louka vedle potoka bohužel ještě nebyla posečená, takže jsme tu byli trošku ve vysoké trávě, ale jelikož bylo sucho, tak se to dalo. Při druhém termínu již louka byla čerstvě posečená, takže druhá třída měla o něco příjemnější posezení u lokality.

O týden později po Septimě jsem na stejnou exkurzi vyrazil i se 3.A. Pruh louky kolem potoka byl již posečený (19.6. 2024).

Někdy bohužel byla jedna podmiska na dva studenty, ale kluci si poradili (19.6. 2024).

Na lokalitě jsem se pak zprvu nezastavil. Studentům jsem nejprve vysvětlil, jak funguje technika rýžování těžkých minerálů, jaké máme typy rýžovacích pánví a poté jsem pár studentů poprosil, aby do velké nádoby na míchání malty nanosili dostatek vody. Já jsem mezitím vykopal trochu materiálu obsahující místní zájmové minerály a studentům pak názorně ukázal, jak funguje rýžování v praxi. Jakmile jsem z pánve vytáhl první pyrop a ukázal jsem jej studentům, tak jsem u nich asi měl vyhráno a bylo jasné, že tahle aktivita bude většinu z nich bavit. Následoval tedy samotný sběr, přičemž jsem chodil od studenta ke studentovi a pomáhal jsem s určením nalezených minerálů, občas jsem něco pofotil a občas jsem musel dojít pro další materiál, který rychle mizel.

Studenti nedostali instrukce, aby si pořídili rýžovací pánve, ale mohli si dvě půjčit ode mě a vyzkoušet si přímo u potoka rýžování jako takové. Místo pánví měli studenti podmisky pod květináče, přičemž materiál rozplavovali (k tomu byla potřeba voda v oné velké nádobě na míchání malty). Valná většina studentů tak byla nahoře nad potokem na louce a v klidu si zde vybírali z misek minerály. Přesto to několika z nich vždy nedá a pustí se do sběru přímo u potoka. Já pak alespoň vždy vidím, koho to opravdu hodně chytlo. Někdy jsem překvapen, především u holek, že slečny do kterých bych to nikdy neřekl, úplně v pohodě v teniskách slezou k potoku a ve všudypřítomných kopřivách začnou probírat bahnitý materiál z potoka.

Studenti mi nevěřili, že je to bude bavit. Asi o 20 minut později už jsem je od toho nemohl odtrhnout
(19.6. 2024).

Část stěny bývalého lomu u Hnojnic s krásnými ukázkami kamenných sluncí (19.6. 2024).

Nálezy byly jako vždy, tedy především granáty (pyropy) o běžné velikosti 1-2 mm, vzácně až 4 mm. K nim se pak našli výrazně vzácnější další minerály a to především zelené olivíny, tmavě zelené pyroxeny, hnědavé zirkony, černé pleonasty (spinely) a kaersutity a případně modře zbarvené křemeny. Při druhé exkurzi pak k jednomu studentovi připlavala lahvička s nějakými plastovými brusy „diamantů“, tak z toho vznikla vtipná situace. :-) Jako vždy se u obou exkurzí objevily dotazy, zda-li bychom tu nemohli zůstat celý den, ale i další lokality jsou zajímavé a nechci o ně studenty ochuzovat, takže asi po necelých dvou hodinkách sběru se pak vydáváme zpět do vsi a přejíždíme na další lokalitu.

Druhá lokalita není sběratelská, ale čistě exkurzní. Je to významná vulkanologická lokalita „Kamenná slunce u Hnojnic“. Zde trávíme asi 15 minut času a povídáme si o vzniku maarových vulkánů, kontaktní metamorfóze a vzniku právě oněch kamenných sluncí. Také je to asi nejlepší místo na vyfocení správné geologické skupinové fotky. :-) No a hned poté se přesouváme tematicky z vulkanismu k sedimentaci a míříme na lokalitu Nečichy u Loun (ve starší literatuře také často uváděné jako Vršovice). Místní bývalý porcelanitový lom ukrytý hluboko v lese je vděčnou lokalitou miocénní flóry a vzácně také fauny.

Na lokalitě Nečichy jsme sbírali ukázky miocénní flóry ve vypálených jílovcích (12.6. 2024).

Kluci dali na má doporučení a začali sbírat v dost bohatém materiálu
(19.6. 2024).

Lom má jeden takový problém – je v blízkosti dvou střelnic. Jedna z nich je policejní a druhá je vojenská. Jenže právě díky druhé zmiňované se v době ostrých střeleb nedá na lokalitu dostat. Vojáci vědí, že to může být nebezpečné a tak úplně uzavírají příjezdové cesty, což je ale dobře, jelikož alespoň člověk ví, že v tu dobu na lokalitu opravdu nemá chodit. My jsme při obou dvou exkurzích měli štěstí a lokalita byla přístupná. Loni jsme při jedné z termínů museli volit náhradní lokalitu Dobrčice právě kvůli uzavírce. Při prvním termínu jsme měli krásné slunné počasí a kromě všudypřítomných rojů pavouků nás nic neobtěžovalo. Při druhé exkurzi kdy bylo po dešti a dusno se ale snad slítli komáři a kloši z celého lesa, aby nás terorizovali.

Lom jako takový je vyvinutý na kopci, který je odspodu tvořený jíly a písky Mostecké pánve, na ně pak nasedala uhelná sloj a na ní jílovce. Jenže sloje hnědého uhlí mohou v rámci různých procesů začít samovolně hořet. No a přesně to se stalo i na této lokalitě, kdy z původní sloje zbyla dnes již jen škvára a nadloží původně tvořené plastickými jílovci, které se ukládali v bažinném prostředí, prošli teplotní metamorfózou (vypálením). Díky tomu byli výrazně odolnější než okolní jílovce a právě to způsobilo, že eroze zde vypreparovala vrch tvořený těmito více odolnými horninami.

Ačkoliv se to nezdá, tak toto byl dnešní nejlepší nález. V horní části vzorku cca uprostřed (je to špatně vidět) je list vodní rostliny Salvinia reussi (19.6. 2024).

Acer tricuspidatum - list a nažka
(Něčichy u Loun).
Velikost vzorku 112 mm.
Nalezeno dne 19.6. 2024.

V jílovcích se nacházelo opravdu velké množství otisků po listech miocénní flóry a vypálením se tyto horniny ještě více zpevnily, přičemž nedošlo ke ztrátě / překrytí těchto zkamenělin. Takže pro sběratele jsou tyto vypálené jílovce ideálním zdrojem zkamenělin. No a my jsme sem vyrazili sbírat právě onu flóru. Na lokalitě bylo popsáno celkem 64 rostlinných druhů v různých formách (povětšinou listy či plody), ale nejvýznamnější jsou zde nálezy rákosů. Rostliny občas doprovází také živočichové, z nichž nejběžnější jsou drobní šneci.

Valnou většinu studentů z obou exkurzí sběr bavil. Více se tedy lokalita líbila třídě 3.A, ale na druhou stranu jsme z lokality právě se zmíněnou třídou odcházeli dříve kvůli obtěžujícímu hmyzu. Nálezy byly u obou exkurzí v podstatě stejné. Běžné byly nálezy rákosů (Typha latissima), olší (především Alnus julianiformis) a javorů (Acer tricuspidatum). Při první exkurzi se našel i pěkný list dubu (Quercus rhenana) a šištice patisovce (Glyptostrobus europaeus). Při druhé exkurzi se pak našlo oplodí tupely (Nyssa) a opět jeden lístek nepukalky (Salvinia reussi). Dokonce i mě se povedl jeden vzoreček, který půjde do sbírky a to vzorek nekompletního listu javoru Acer tricuspidatum, přičemž na stejném vzorku je i nažka tohoto javoru, takže pěkný komplet.

Nakonec jsme se přesunuli na výchoz sedimentů uhelné série na lokalitě Březno u Loun (12.6. 2024).

Pěkná srostlička sádrovce, která se povedla jedné ze studentek
(12.6. 2024).

Vše jsme sbírali pouze v suti a musím říct, že lokalita je opravdu ideální pro podobné typy exkurzí. Je dostatečně velká, aby se zde lidé rozprostřeli a ke sběru ani nepotřebujete kladivo, jen dobré oko a trochu štěstí. Na druhou stranu lokalitu nedoporučuji pro arachnofobiky, jelikož pavouků je právě v osypech pod stěnami, kde se sbírá, neskutečné množství. Při obou exkurzích jsme pak po cestě k lokalitě a zpět sbírali velké množství výborných lesních jahod. No a následovala poslední exkurzní lokalita, která se opět váže na sedimentaci v prostoru Mostecké pánve a tou lokalitou bylo Březno u Loun.

Tuto lokalitu mám opravdu rád, jelikož je to jediné místo mimo uhelné velkolomy, kde se dají sbírat kvalitní ukázky sádrovce. Bohužel, lokalita za pár let zanikne a proto se sem snažím brát studenty dokud to jde. Na stránkách ji ale nepopisuji, jelikož je mi naprosto jasné, jak by se zde zachovala většina sběratelů a na lokalitě by i během těch posledních pár let vznikl problém se sběrem. My jsme se sem přijeli podívat na sekvenci uhelných jílovců obsahující místy slojky nekvalitního hnědého uhlí (spíše lignitu). Lokalita je ale známá především pro své krásné ukázky sádrovce. Ty se zde vyskytují převážně v plastických jílovcích mezi slojkami a tvoří jak dokonalé monoklinické krystaly o běžné velikosti do 3 cm (vzácně až 9 cm), ale také krásné srostlice velice vzácně dosahující velikosti až 20 cm.

Výsledek jedné studentky asi 45 minutové návštěvy lokality
(12.6. 2024).

Do sběru sádrovců se pustili všichni (19.6. 2024).

Právě na tento minerál jsme se sem přijeli podívat. Sádrovec vzniká díky rozpadu pyritu obsaženém v uhlí a následnou reakcí vzniklé kyseliny sírové s uhličitanem vápenatým v jílovcích. Chemický proces je to jednoduchý a já na něm studentům mohu dobře ukázat jeden z procesů chemického zvětrávání působící na geologické prostředí. Opět musí být samozřejmostí ukázka vzorků, aby byli studenti řádně natěšeni a poté jsme se již rozutekli po lokalitě a sbírali sádrovce. Ty jsou zde opravdu hojné a ony jednoduché drobnější krystaly najdete v podstatě okamžitě. Netrvalo dlouho a každý student měl v dlani plno krystalů. Horší je to už se srostlicemi. Ty jsou z povrchu povětšinou dobře vysbírány sběrateli, ale když se prochází vykopaný materiál, který zde někteří nechávají, tak se nějaká sem tam najde.

A to samé se povedlo i při exkurzích několika studentům. Především třídě 3.A se v tomto ohledu vedlo. Na lokalitě jsme pobyli v prvním případě hodinku, v druhém jen půl hodinky kvůli blížící se bouřce, ale i to bohatě stačilo, aby si každý odnášel pěkné nálezy. Obě exkurze se setkali s velkým nadšením a já jsem rád, že se studentům libily (a že se jim nic nestalo). Jak řekla jedna studentka: „Nevěřila jsem Vám, když jste říkal, že nás nebudete moct z těch lokalit dostat. Ale měl jste pravdu. Klidně bych ještě sbírala a asi se sem ještě někdy vrátím.“ A to potěší. :-)

Jeden z opravdu moc hezkých nálezů sádrovce jednou studentkou
(19.6. 2024).

FOTO = Fotografie z obou turnusů včetně nálezů

Skupinová fotografie třídy 7.SP při prvním turnusu geologické exkurze (12.6. 2024).

Skupinová fotografie třídy 3.A při druhém turnusu geologické exkurze (19.6. 2024).