Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Poté jsme přejeli do bývalého hlubinného dolu Julius III. v Kopistech u Mostu, kde se dnes nachází Podkrušnohorské technické muzeum.

Exkurze byla domluvena, vše připraveno a to je krásná příležitost k tomu, aby se něco mohlo pokazit. V úterý den před exkurzí jsem samozřejmě lehnul s nemocí. Celý den jsem se snažil se pořádně vyležet, abych byl druhý den alespoň trochu použitelný. Druhý den to kupodivu bylo lepší, ale přesto bylo jasné, že bez brufenu to asi nepůjde. Se studenty jsem se setkal na parkovišti u zámku Jezeří u Horního Jiřetína. Následoval výstup na známou vyhlídku nad tímto zámek, odkud je dobře vidět do krajiny a především na dva povrchové hnědouhelné doly a to na důl ČSA a důl Vršany. Když se člověk bude hodně snažit, uvidí i další dva činné hnědouhelné doly a to důl Bílina a důl Nástup-Tušimice.

No a právě na této krásné vyhlídce jsme si udělali úvodní přednášku o regionální geologii a o tom, jak vlastně vzniká uhlí, jak se vlastně těží a co vše se s tím váže. Samozřejmostí byl i náhled do budoucna na budoucnost českého uhlí, uzavírání dolů (vždyť právě lom ČSA letos v dubnu začíná ukončovat svou činnost) a o následné revitalizaci krajiny. Přinesl jsem i nějaké ukázky minerálů a zkamenělin z dolu Bílina, aby studenti viděli, že v těchto masivních odkryvech samozřejmě najdeme i krásné poklady (tedy kromě uhlí). Poté jsme si ještě udělali skupinovou fotku a vydali se zpět do autobusu. Následoval přesun do Podkrušnohorského technického muzea v Kopistech u Mostu.

V Podkrušnohorském technickém muzeu jsme začali u expozice báňského záchranářství.

Místnost s různým hornickým náčiním.

Toto muzeum se nachází v areálu bývalého hlubinného hnědouhelného dolu Julius III. A to co jsme tam zažili silně překonalo má očekávání. Čekal jsem pěkné hornické muzeum, ale že se bude jednat o nejlepší hornické muzeum, jaké jsem dosud vidět, to jsem opravdu nečekal. Studenti byli rozděleni na 2 skupiny a každá skupina dostala vlastního průvodce – bývalého horníka. A asi víte, že když vám o tématu mluví někdo s praktickými zkušenostmi a především s láskou k danému tématu, tak to prostě stojí za to. Nechci zde prozrazovat, co všechno jsme v areálu dolu zažili, ale pokusím se jen v několika odstavcích shrnout celou naši návštěvu a třeba vás přesvědčím k návštěvě tohoto muzea, která rozhodně stojí za to.

V jednotlivých budovách bývalého dolu jsou vytvořeny expozice, které se vždy zaměřují na určitý aspekt hornictví. Celou expozicí nás provázel poutavý výklad průvodce a možnost vyzkoušení některých předmětů. My jsme začali v expozici báňského záchranářství, poté jsme se přesunuli do síně s menší hornickou technikou (např. vrtačky, krumpáče, želízka, detekční trubice na důlní plyny, lampy a kahany a mnohé další), k vidění byl i krásný věrný model dolu Humbolt II. a ukázky vzorků typických minerálů a zkamenělin Mostecké pánve, včetně různých typů uhlí z různých dolů.

Praktická ukázka práce razícího bagru v prohlídkové štole Julius.

Sběr na lokalitě inoceramů.

Další expozice je věnována větší důlní technice a různým nečekaným událostem při těžbě uhlí. Krásně provedená je expozice hornictví jako takového s ukázkami hornických zvyků, krojů apod. Silný zážitek je v šatně, kde nemohou chybět osobní věci horníků zavěšené na jednotlivých řetízcích u stropu. Jakoby právě sfárala další šichta. Krásný výklad jsme zažili i v lampovně. Poté jsme se už konečně přesunuli k samotné těžní věži, která do budoucna projde kompletní rekonstrukcí. A samozřejmě nejkrásnější bylo „srdce dolu“, čili originál parního těžního stroje z roku 1891. To vše bylo zakončené průzkumem „štoly“, tedy rekonstrukce štoly na povrchu. Je to stejné jako v dole, opravdu, jen je zde lepší vzduch a netíží vás hmota horninového masivu nad hlavou.

Viděli jsme modelovou ukázku odstřelu, funkční pásový dopravník a větrání, funkční důlní kombajn a nakonec jsme se projeli závěsnou důlní soupravou. Opravdu – vše jako v dole. Celou dobu si připadáte jako byste byli v hlubině. Dost tomu pomáhá poházené uhlí, po kterém celou dobu chodíte. Nakonec jsme se také projeli i klasickou důlní mašinkou mimo prohlídkovou štolu. Jelikož jsme měli opravdu plný harmonogram, tak jsme se ani moc nedostali k prohlídce venkovní expozice techniky, kde jsou jak různé ukázky reálné důlní techniky, tak například i typická lokomotiva 127 (někdy také Škoda 27E), která se využívala k dopravě mnoha a mnoha vagónů uhlí v povrchových hnědouhelných dolech.

Sběr na lokalitě inoceramů.

Inoceramus sp. (Bílina).
Velikost vzorku 81 mm.

Nakonec tedy ještě jednou mohu říct, že návštěvu muzea rozhodně doporučuji a těším se na další novinky, které se zde v budoucnu plánují. Studenti byli také nadšeni. My jsme ale museli ještě pokračovat a to na dvě lokality, kde jsme již chtěli sbírat nějaké ty fosilky a minerály. První lokalitu nebudu přímo jmenovat, ale znalí v oblasti jistě vědí. Lokalitu jsem zahrnul do této exkurze, přestože jsme zde sbírali zkameněliny křídového moře a to z toho důvodu, že je přímo spjata s těžbou hnědého uhlí a při této exkurzi jsem se snažil studentům ukázat také možnosti rekultivace krajiny.

Lokalita je rozměrově malá, materiálu tu není moc, ale na podobné rychloakce jako je právě školní exkurze je ideální. Valná většina studentů zde byla velice aktivní a snažili se čas na lokalitě věnovat opravdu tomu, aby našli ten nejlepší možný nález. Kluky samozřejmě bavila práce s palicí, kterou jsem přinesl na větší balvany. Šlo to ale klidně i bez palice a malé kladívko bylo vše, co bylo reálně potřeba. Mezi nejběžnější nálezy patřil rod Inoceramus. Nacházeli jsme až 15 cm velké schránky těchto křídových mlžů. Mimo to jsme našli také několik ukázek ježovek rodu Micraster a také několik pyritových konkrecí. Lokalita je na nálezy velmi monotónní a tak nám tu stačilo asi jen 45 minut na sběr a jeli jsme dál.

Inoceramus sp. (Bílina).
Velikost vzorku 126 mm.

Sběr sádrovců na lokalitě
Březno u Loun.

No, já už byl na druhém brufenu a začínal jsem cítit, že mi docházejí síly. Naštěstí následovala poslední lokalita a to Březno. Na lokalitu standardně beru studenty vyššího gymnázia a klasického gymnázia, ale jelikož za 3 roky až budu mít stávající studenty Kvarty znovu, tak bude lokalita již minulostí, tak jsem je sem vzal již nyní. Na rozdíl od minulého roku jsme na lokalitě předtím s kamarády nebyli, abychom připravili čerstvý materiál k probírání pro studenty. Přesto si každý student odnášel větší či menší hrst krystalů sádrovců a vzácně se našlo i několik srostliček. Největší z nich měla velikost kolem 7 cm.

Poté jsme se již jen vrátili k autobusu a exkurzi jsem ukončil. Musím se přiznat, že jsem si toho dnes na bedra naložil víc, než bylo dobré a následné 3 dny jsem strávil kulírováním se (jelikož se díky jednomu náročnému dni v terénu můj stav samozřejmě zase zhoršil). Přesto jsem rád, že jsem studentům mohl ukázat dané lokality a že jsme se podívali do onoho muzea, které opravdu stálo za to. Za 14 dní mě pak čeká další exkurze, tentokrát se studenty vyššího gymnázia.

Poslední lokalitou obou turnusů exkurze bylo Březno u Loun.

FOTO = Fotografie z exkurze včetně nálezů

Skupinová fotografie třídy 4.KVA na začátku geologické exkurze (29.5. 2023).