Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Konečně jsme se přesunuli na první sběratelskou lokalitu, kterou byl potok Granátka u Dřemčic.

Počasí na sobotu vypadalo dl různých předpovědí tak, že jsem chtěl účastníkům v informačním emailu napsat, aby si přibalili pláštěnku a opalovací krém. A ve výsledku se vlastně i takové počasí podařilo, což nicméně minimálně v první polovině exkurze nebylo úplně příjemné. Ale nepředbíhejme. Začali jsme jako vždy tematickou přednáškou, která se tentokrát dle nového harmonogramu konala na lokalitě Hnojnice. Přiznám se, že jsem si trochu popletl exkurze a tak jsem místo typů vulkanických erupcí (např. havajská, strombolská, pliniovská atd.) mluvil o typech vulkanických hornin a frakcionaci magmatu (ano, téma trasy C). Dokonce jsem přinesl i nějaké ty ukázky hornin a to že vlastně říkám špatný výklad mi došlo až na konci povídání. :-D

No, nevadí. Samozřejmostí byl postupný vývoj Českého středohoří od křídy do miocénu, obecná regionální geologie a poté jsme se již konečně mohli pustit do výkladu k samotné lokalitě Hnojnice. Hnojnice jsou světově známou vulkanologickou lokalitou díky krásným ukázkám tzv. kamenných sluncí, tedy xenolitů slínovců napadaných po výbuchu sopky maarového typu zpět do vzniklého kráteru a následného rychlého chlazení okolí těchto slínovcových úlomků. V diatrémě tohoto materiálu pak vznikla opravdu bohatá ukázka těchto objektů, na kterých se dá popisovat mnoho zajímavého včetně například kontaktní metamorfózy.

A už rýžujeme. Vody bylo letos opravdu dost.

Výsledky jednoho z účastníků exkurze za cca hodinku a půl práce.

Jelikož začínalo kapat, tak jsme se ještě rychle vyfotili a zašli jsme se podívat na lépe zachovalou stěnu s pěknými ukázkami sluncí. Na této lokalitě se nic nesbírá, takže jsme se vydali dál na následující lokalitu. Tou byl samozřejmě potok Granátka či Kuzovský potok (záleží jaký název preferujete) u obce Dřemčice. Přestože se dá zaparkovat přímo u známého mostku, tak preferuji spíš parkování v obci Dřemčice a pak dojít pěšky k lokalitě. Zaparkovali jsme tedy v obci a při cestě k lokalitě už měla většina z nás na sobě pláštěnky. Trochu poprchávalo, ale především dost foukalo a bylo celkem chladno.

U potoka jsme pak šli na mé oblíbené místo, které není tak zničené těžbou (obří díry u mostku se ani jiným termínem nazvat nedají). Jelikož jsem zde byl už ve středu se studenty, tak jsem tu měl připravenou jamku s už poměrně hluboce uloženým materiálem obsahujícím větší velikosti granátů i brousitelné velikosti nad 2 mm a větší. Jámu jsem nechal otevřenou ještě do příští středy, kdy zde budu s druhou polovinou studentů a při odchodu ji provizorně zasutím většími kameny, aby do ní někdo nešlápl a nevykoupal se. Zde si vzal výklad na starost Martin. Martin se pustil do výkladu zaměřeném na těžbu Českého granátu a na granáty obecně. Jelikož měl připraven výklad i na následující lokalitu Linhorka (odkud místní granáty pocházejí), tak si výklad rozdělil.

Třetí lokalitou byla Linhorka u Staré. Účastníci se pokoušeli o nálezy jak na poli, tak ve sběratelských výkopech, které tu jsou snad od nepaměti. Nálezy byly na obou místech možné.

Další serpentinit s pyropy v ornici a dva bobky. :-D

Já jsem ho následně ještě doplnil s ukázkou toho, jaké vybavení se běžně používá při technice rýžování a vysvětlili jsme si rozdíly mezi rýžováním zlata a granátů. Poté jsem ještě předvedl praktickou ukázku v potoce od odběru materiálu, přes jeho prosetí, vyčištění od jílu až po hrubé přerýžování. Poté už se natěšení účastníci exkurze mohli pustit do vlastního sběru. Jelikož jsem nechtěl, aby tu po nás vzniklo x děr, tak jsem všem materiál k rýžování připravil sám do kbelíků a účastníci si tak jen pohodlně vybírali zrnka pyropů, ale také zirkonů, klinopyroxenů, olivínů a ilmenitů.

Kupodivu se našlo i velké množství křídových brachiopodů a to hned dvou druhů. Naštěstí nejsilnější déšť byl když se rýžovalo, takže jsme byli schováni pod stromy a navíc jsme se cachtali ve vodě, takže nějaký déšť nás zase tolik netrápil. Poté se naštěstí už žádná větší srážková akce nekonala. Kolem dvanácté hodiny jsme se zabalili a následoval přesun zpět k autům a následně přesun do obce Staré. V této obci je poněkud problém zaparkovat více auty najednou (ono je obtížné zde zaparkovat i víc jak jedním autem). Proto jsem si vyhlédl už dopředu jednu louku a snažil jsem se přes katastr sehnat kontakt na majitele – neúspěšně.

No a samozřejmě na Linhorce se dají hledat i přímo pyropy vypadané z horniny.

Následoval přesun na lokalitu Lukov u Milešova, kde jsme sbírali především minerály z pyroklastického proudu. Sběr stačilo provádět v suti a nálezů bylo požehnaně.

Jelikož ale nebylo kam to jinam zaparkovat, tak jsme to sem nakonec zkusili dát. Později když už jsme se vraceli z lokality jsem se zeptat jedné místní paní, jestli neví, komu daná louka patří a paní mi sice odpověděla, že neví, ale že příště auta klidně můžeme zaparkovat na jejím pozemku hned vedle, že jí to nevadí, což mě velice potěšilo. No, my jsme se vydali k lokalitě, jenže jsme to museli poměrně zdlouhavě obcházet přes obec Leské, jelikož louka, po které standardně chodím od obce Staré, aktuálně slouží jako pastvina pro ovce. Původní plán také byl vzít to přes druhou lokalitu s kamennými slunci v Českém středohoří, která se shodou okolností také nachází u obce Staré, ale jak jsem viděl tu vysokou trávu na louce, přes kterou jsme chtěli jít (a bylo po dešti), tak jsem přehodnotil plán.

Takže ano, tato lokalita byla celkem komplikovaná a s Martinem jsme se pak bavili, že exkurzi jako takovou asi opět přehodíme na podzimní termín, jak byla původně zamýšlena, abychom mohli bez problému sbírat na poli pod výchozy na Linhorce (teď tam totiž byla vysetá pšenice). No, po všech těchto komplikacích jsme se k lokalitě jako takové dostali, Martin odříkal svůj výklad a mohli jsme začít sbírat. A nálezy na sebe nenechali dlouho čekat. Výrazně více než ve stěně a pod ní jich však bylo právě na poli. Každý z účastníků si tak asi po půl hodince sběru odnášel nějaké ty kousky či větší kusy serpentinizovaného peridotitu s pyropy. Největší kusy měli kolem 7 cm. Výrazně nám pomohl stín od místního malého lesíka, který nepřeje pěstování pšenice na kousku pole, kde jsme nakonec sbírali především (v podstatě tu bylo jen pár stvolů a jinak nic).

Mimo kaersutity a augity se našel i pěkný rubelan.

Lukov je vlastně dvojlokalita. O kousek dál je totiž v lese suť z nedalekého výchozu sodalitického tefritu a v ní se dají sbírat moc pěkné haüyny. I Martinovi se zadařilo - na lokalitu moc pěkná ukázka haüynu v tefritu.

Už při odchodu z lokality začalo mírně vykukovat slunce a když jsme přijeli na parkování u další lokality u Lukova, tak již bylo lépe a vypadalo to nadějně. Během návštěvy Lukova dokonce chvílemi svítilo slunce. V Lukově jsem si převzal slovo opět já a zaměřil jsem se jak na přívodní dráhu místního sodalitického tefritu s nálezy haüynu, titanitu a dalších minerálů, ale především na ukázky pyroklastických proudů, ve kterých jsme sbírali kaersutity, „augity“ a rubelany. Samozřejmě jsme si vysvětlili jak od sebe ukázky amfibolů a klinopyroxenů rozeznat a také jsme si pověděli o zašlé slávě rubelanu, tedy silně alterované slídy ze skupiny Ti-flogopitu.

Při samotném sběru jsme nacházeli opravdu pěkné kousky a to jak vypadlých krystalů především kaersutitu, tak také vzorky v hornině. Překvapili nás tentokrát hojné ukázky rubelanu, přičemž jednomu účastníkovi se povedl opravdu až sbírkový kousek. V suti sodalitického tefritu se pak několika účastníkům podařilo najít pěkné ukázky haüynu. Kupodivu nejlepší řekl, bych sbírková ukázka se povedla Martinovi, když si jen tak pokusně rozbil dva kameny. Velikost zrna je cca 3 mm. Poté jsme se již opět přesunuli k autům a zamířili jsme na poslední plánovanou lokalitu Paškapole u Bořislavi.

Poslední lokalitou byla Paškapole u Bořislavi. Přestože zde není mnoho místa (a to je jeden z důvodů proč máme omezení na maximální počet osob při exkurzi), tak si zde "augit" našel každý.

Volné krystaly "augitů" se zde válejí v suti naprosto běžně.

V Paškapoli je to s parkováním již bezproblémové a jediné co je trochu nepříjemné je přesun asi 400 m podél frekventované silnice na lokalitu. Ta se také nachází v zářezu silnice v dnes silně zarostlém svahu. Sběr na této lokalitě je velice jednoduchý – stačí prostě jen sbírat volné krystaly v množství suti, které se zde nachází. Pokud člověk chce vzorek na hornině, tak se již musí pustit do výchozu. Nám při exkurzích ale bohatě stačí sběr ze suti. Tato lokalita se nachází v silně alterovaném leucitickém bazanitu a jako jediná prošla v roce 2005 revizí, co se týče nálezů klinopyroxenu.

Tenkrát bylo zjištěno, že známý místní augit, není vlastně ve valné většině případů augitem, ale Cr-Al diopsidem. Proto se může stát, že se z této lokality setkáte se vzorky označenými jako augit, tak také slovem diopsid (u toho diopsidu je ale třeba dodat oba důležité prvky v jeho struktuře). Hojné jsou zde také nálezy Ti-flogopitu, který bývá jen vzácně alterován až do rubelanu. Na posledních lokalitách již většinou účastníci moc dlouho nevydrží a tak jsem z lokality s posledními vytrvalci odcházel krátce před šestou hodinou. Dnešní exkurzebyla poněkud zkomplikována počasím i vegetací, ale nakonec se snad účastníkům líbila. Už nás letos čeká pouze jediná exkurze a to středohorská po trase C.

Krystaly Cr-Al diopsidu
(Paškapole u Bořislavi).
Velikost prostředního krystalu 26 mm.

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa B) 4. ročník

Společná fotografie účastníků exkurze u stěny bývalého lomu u Hnojnic.