Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Pecky zde dosahují většinou velikosti mezi 1 - 7 cm.

Místo plánovaného lomu ve Studenci (kde bychom asi shořeli za živa) jsme se rozhodli nejprve pro návštěvu lokality Zlatnice. Ochlazení při rýžování u potoka totiž vypadalo jako výrazně lepší nápad. Zaparkovali jsme u starého lomu nedaleko Vidochova a když už jsme šli kolem, tak jsme na tuto lokalitu, kde jsem byl naposledy s Martinem v roce 2016, zkusili zkouknout. Lom je opravdu už hodně zarostlý a stěny v podstatě skoro nejsou vidět. Náletovým dřevinám se zde daří. V lomu jsme potkali paní se psem a očividně čekala na pána, kterého jsme pak potkali při odchodu. Nejspíš tu hledali acháty, jelikož nahoře u stěny měl někdo připravené nářadí.

Obecně je tato lokalita nadějná, ale pro nás neregionální sběratele je to prostě málo lákavá lokalita. Navíc té práce, která je zde potřeba pro získání pár pecek ze kterých možná něco vyleze je pro nás až příliš (raději s místními vyměním nějaké své nálezy od nás za místní acháty). Jediný kdo tu na chvíli zůstal a pokusil se o nějaké nálezy byl Tomáš. My ostatní jsme zamířili k potoku. U cesty jsme pak viděli opáskované kusy lesa a očividné propady. Kdysi se tu těžilo zlato na puklinách melafýru (ano, čtete správně) a očividně se tu staré štol a šachty začínají propadat. My jsme nicméně směřovali k potoku.

Martin s Jirkou zachyceni při rýžování na lokalitě Zlatnice.

Martin při rýžování. Nějaké droboučké zlato i granáty zde byly, ale nic co by stálo za řeč.

U potoka jsme pak našli nadějné místo, kde to vypadal ona dobrý sediment. Na této lokalitě se dá najít jak drobné zlato, tak pyropy. Mimo to samozřejmě i další těžké minerály včetně ilmenitu a rutilu. Jelikož jsme byli nějací vyřízení z toho vedra, tak jsme tomu rýžování moc nedali. Přesto na každé pánvi drobné zlato bylo, ale byl to opravdu jen zlatý prach. Pyropy byly povětšinou nezajímavé. Největší zrna však dosahovaly velikosti až 3 mm a byly tedy brousitelné. Nakonec dorazil i Tomáš a také si zkusil vyrýžovat jednu pánev. Voda v potoce byla opravdu příjemně studená a pokud by jí zde bylo víc, tak bych neváhal a do potoka si lehl, jaké bylo vedro…

Bylo po 17. hodině a my jsme se rozhodli, že se tedy vydáme do toho Studence. Přecijen Studenec je moje nejoblíbenější lokalita v Krkonoších, respektive Podkrkonoší a nemůžu si jí nikdy při návštěvě tohoto kraje nechat ujít. Když jsme pak ale přijeli na obvyklé místo parkování, tak jsme byli všichni totálně vyřízení. Vedro a únava si vybrali svou daň a nikomu se nám do lomu nechtělo. Nakonec jsme se ale k cestě do lomu dokopali. Jenže finální louku jsme nemohli jen tak projít, jelikož se zde pásli býci. To znamenalo obcházení přes les opravdu nepřátelským terénem plným kopřiv, trnů a semínek kdo ví čeho.

Poslední dnešní lokalitou byl Studenec u Jilemnice.

Aktuální podoba lomu k 17.7. 2024. Lom v této chvíli nenabízí žádné lepší možnosti sběru místních minerálů.

Když jsme se pak konečně dokobrcali až do lomu, tak nás přepadla úzkost. Lom je totiž už obrovský a bohužel aktuálně se těží přesně místa, která nejsou pro sběr minerálů vhodná. Už se netěží brekcie a pillow-lávy plné zajímavých minerálů, ale masivní (a pro těžaře výrazně lepší) melafýr. Ten v sobě moc nemá žádné dutiny a těch pár dutin, co se zde objeví, vyzobají místní. Musím říct, že tohle mi vzalo vítr z plachet a jen jsem si po krátké obhlídce lomu sedl a čekal na ostatní. Celé to bylo takové smutné završení tohoto dne. Včera mě zklamalo Rýžoviště a dnes Studenec. Obě lokality byly do této chvíle mé dvě velice oblíbené lokality.

Tomáš prahnul po nějaké té mědi a kupritu, ale v aktuálních podmínkách si myslím, že jejich nalezení je více než nepravděpodobné. Doufal jsem, že bych se v lomu alespoň vykoupal, ale spodní etáž byla zaplavena jen asi po kotníky, takže zase nic. Kolem půl sedmé jsme se tedy vydali zpět k autu, opět přes špatně průchodný les, a pak už jsme jen jeli na nákup a domů na ubytování. Večer jsme opět pogrilovali, ale kolem půl desáté nás déšť zahnal do jurty. Přesto jsme si užili alespoň večer a povídali si až do půlnoci. Následoval poslední den, který jak jsem doufal, zlepší ne zcela dobrou bilanci této vícedenní výpravy.

Pokračování zde.

Dobře viditelné pillow lávy ve stěně na 3. a 4. etáži.

FOTO = Lokalita Vidochov

FOTO = Lokalita Zlatnice

FOTO = Lokalita Studenec