|
|
Databáze minerálů
|
Grosulár
Grosulár se řadí do minerální
skupiny granátů a je jedním ze tří
nejběžnějších granátů hned po almandinu a pyropu.
Jedná se granát bohatý vápníkem a
hliníkem. Jeho barva je žlutá, zelenožlutá až
medová. Má však také varietu zvanou hesonit
(někdy též hessonit), která má
výrazné oranžové až červenooranžové
zbarvení způsobené příměsí železa.
Vzácná je zelené zbarvení u variety
zvané tsavorit známé především z
Tanzánie a Keni a je způsobeno příměsí vanadu a
chromu. Jako všechny granáty tvoří typické
dvanáctistěnné pravidelné krystaly, které
ale mohou tvořit i složitější tvary a srůsty. Mimo to
také hojně tvoří trapezoidní tvary krystalů a
nezřídka se nachází ve formě zaoblených zrn
zarostlých v horninách. Jedná se o typický
granát vznikající při metamorfóze hornin
bohatých na vápník, tedy především
původně vápnitých sedimentárních hornin,
často na kontaktech s granitoidy. Je tedy typický pro
některé typy mramorů a téměř vždy se vyskytuje v
erlánech. Mimo to se s ním lze vzácně setkat v
některých skarnech. Méně známé jsou tzv.
hydrogrosuláry kam patří minerály hibschit a
katoit. Tyto grosuláry mají malou příměs vody a
jedná se o produkty kontaktní metamorfózy v
xenolitech uložených ve vulkanických horninách. Je
využíván pouze jako drahý kámen, přičemž
nejvíce ceněny jsou jeho variety hesonit a tsavorit.
V České republice je grosulár méně
běžným zástupcem granátové skupiny.
Spíše než klasický grosulár zde najdeme
varietu hesonit. Jeho klasické lokality se vyskytují v
Jeseníkách a to především kolem
Žulové a Vápenné. Tam tvoří až 10 cm
velké krystaly na kontaktech krystalických vápenců
a okolních hornin. Známý je též z Hazlova u
Chebu, kde se vyskytuje v paragenezi s vesuvianem.
Dalšími lokalitami jsou například Obří důl
v Krkonoších, Bludov, Vernířovice, Krmelín,
Řepiště, Sušice či Hořice na Šumavě. V
Ústeckém kraji se grosulár nachází
jen velice vzácně na jediné lokalitě a to na
Mariánské skále v Ústí nad Labem.
Zde je vázán na xenolity vápnitých hornin
(původně pravděpodobně slínovce), které prošli
kontaktní metamorfózou a jsou vázány na
těleso fonolitu. V těchto xenolitech je možné najít jak
grosulár (černohnědý), tak zde byl také nalezen
tzv. hydrogrosulár, tedy minerály hibschit
(šedožlutý) a katoit (šedobílý).
První jmenovaný je typovým minerálem
lokality (popsán F. Cornu 1905) a byl pojmenován podle
profesora Josefa Emanuela Hibsche. Hibschit je popsán
také z lokality Nebočany u Děčína.
|
| Chemický vzorec |
Ca3Al2(SiO4)3 |
| Minerální skupina |
Křemičitany, skupina granátu |
| Krystalová soustava |
Kubická |
| Štěpnost |
Dokonalá |
| Lom |
Nerovný či lasturnatý |
| Lesk |
Skelný až pryskyřičný |
| Vryp |
Bílý |
| Tvrdost |
6,5-7 |
| Hustota |
3,59 |
| Charakteristika |
Dvanáctistěnné či trapezoidní krystaly žluté až oranžové barvy. |
| Hojnost výskytu v ČR |
Nepříliš hojný |
Grosulár, var. hesonit
(Žulová u Jeseníku).
Velikost vzorku 58 mm.
|
|
Dvanáctistěny grosuláru,
var. hesonit
(Vápenná u Jeseníku).
Velikost prostředního
vzorku 20 mm. |
|
Grosulár, var. hesonit
(Staré Podhradí - Dobrá Voda).
Velikost vzorku 79 mm. |
|
|
|
|
|
Bílé jehlice wollastonitu kolem oranžových zrn grosuláru, var. hesonit (Hořice na Šumavě).
Velikost vzorku 62 mm. |
|
Krystaly grosuláru, var. hesonit, zarostlé v erlánu
(Annín u Sušice).
Velikost vzorku 65 mm.
|
|
Xenolit
se světlým wollastonitem a tmavým
granátovým lemem tvořeným grosulárem a
hydrogrosulárem
(hibschitem a katoitem)
(Mariánská skála v Ústí n/L.).
Velikost vzorku 110 mm.
(detail) |
|
Historie
2024
