|
Tuchořice u Loun
(den konání 10.10. 2024)
Lokalita sladkovodních vápenců v podzimních barvách.
|
Poslední dobou mám stále méně a
méně času na kameny. No a jelikož se za chvíli
změní čas na zimní a ani po práci už nebude
možnost třeba na hodinku někam vyrazit, tak jsem si řekl, že využiji
jeden volný podvečer a podívám se na lokalitu,
kterou mám kousek, a kterou jsem ještě nikdy
nenavštívil. Jedná se o paleontologickou lokalitu
Tuchořice u Loun. U této vsi jsou hned dvě lokality a obě jsou
velice známé v paleontologickém světě. Jedna z
nich však není přístupná, jelikož se
nachází přímo na jednom soukromém pozemku,
ale druhá je naštěstí na okraji obce. |
|
Jedná se o ojedinělou lokalitu s výskytem sladkovodních vápenců.
|
Ve skalní stěně lze dobře pozorovat různé druhy zkamenělin, ale dobývat ze skály se nesmí!
|
|
Jelikož jsem o těchto dvou lokalitách ještě nikdy nepsal, tak se ve
dvou odstavcích pokusím shrnout geologický setting
obou lokalit. Obě lokality se nacházejí na hraně
Mostecké pánve a jejich stáří je tedy
miocénní. Nepřístupná lokalita ve vsi je
reprezentantem v ČR velice vzácného úkazu –
tzv. travertinové kupy. Travertin je chemogenní
sedimentární hornina, která vzniká z
horkých roztoků povětšinou v aktivních
vulkanických oblastech. Vznik této lokality však
nebyl dosud řádně osvětlen, přestože první výzkumy
již existují – ty jsou však vázány
spíše k druhé lokalitě (např. Mach et al. 2014).
Důležitá je tato lokalita především díky
výskytu většího množství kosterních
pozůstatků miocénní fauny (především
savců), které zde vznikly díky náhodným
výronům nedýchatelných plynů. |
Druhá lokalita se nachází na okraji obce a
jedná se o větší těleso sladkovodních
vápenců. Vápenec jako takový je typicky
mořský sediment a sladkovodní typy jsou výrazně
vzácnější. Vápenec zde byl těžen v lomu, z
něhož se dodnes dochovala poměrně dlouhá lomová stěna s
výraznými erozními osypy. No a právě tyto
vápence obsahují opravdu velké množství
fosílií. Převažuje fauna (zastoupena převážně
plži), ale našly se ze i ukázky flóry (včetně
listů palem). Na rozdíl od první popisované
lokality je druhá lokalita alespoň přístupná. Je
však třeba dodat, že obě lokality jsou Přírodními
památkami a našel jsem informaci, že sběr
fosílií je na nich zakázán. |
|
Pod stěnami se to fosilkami jen hemží.
|
Gyraulus dealbatus - vzorek poputuje na rozšíření školní sbírky
(Tuchořice u Loun).
Velikost plže 9 mm. |
|
Jenže … chráněné jsou samotné
výchozy a nikde jsem již nedohledal, zda-li jsou
chráněné také osypové kužely, tedy produkty
vzniklé díky zcela přírodní erozi po
ukončení těžby. A právě tento odpadaný
materiál obsahuje také zkameněliny. No a i podle kolegů
je zrovna u této lokality sběr ze sutě povolen, takže jsem dal
na ně. Jelikož jsem nevěděl, jak se k lokalitě dostat, tak jsem zvolil
nezcela vhodnou cestu, která zahrnovala zdlouhavé
obcházení lomu. Všude byly neprostupné
náletové dřeviny a dostat se do lomu vypadalo jako
téměř nemožné. Nakonec jsem ale jednu
zvířecí cestičku vedoucí do lomu našel. |
Musel jsem si nejprve proklestit cestu otravnými
šípky a teprve poté jsem se dostal k patě
lomové stěny. Zde jsem okamžitě v suti viděl spoustu lastur
plžů. Než jsem začal sbírat, tak jsem se ale prošel kolem
celé lomové stěny, abych si lokalitu prohlédl. Je
to moc pěkné místo a sběratelská činnost v suti je
zde znát … Teprve poté jsem se vrátil zpět
k místu, kudy jsem se do lomu dostal. Nechtěl jsem být
totiž úplně nápadný a navíc v onom
místě bylo sutě a nálezů na první pohled docela
dost. Následně jsem necelou hodinku sbíral a opět
podotýkám, že pouze ze sutě. Kladívko zde ani
nemá moc smysl. |
|
Klikia labiata a dva exempláře Gyraulus dealbatus (ty nejmenší)
(Tuchořice u Loun).
Velikost největšího plže 18 mm.
|
Klikia labiata - vzorek poputuje na rozšíření školní sbírky
(Tuchořice u Loun).
Velikost vzorku 75 mm. |
|
Všechny mé nálezy patřily plžům. Zjistil
jsem, že nejběžnější „šnek“ je tu
Gyraulus dalbatus, který je výrazně placatý a je
vodní. Druhým velice hojným je Klikia labiata,
která má lasturu vystouplou do tvaru
nízkého jehlanu (těch jsem našel asi
nejvíc) a je suchozemský a pak je zde ještě velice
hojný opět suchozemský druh Spermodea plicatella,
která však dosahuje jen velice malých rozměrů do 5
mm a která nejspíš tvoří většinu
zrnitých poloh (původně jsem tato zrna považoval za nějakou
zrnitou formu vápence). |
Jelikož se ale už kolem šesté hodiny
začínalo dost šeřit, tak jsem si zabalil oněch pár
vzorků (něco pro sebe, něco pro studenty na doplnění
školní sbírky) a vydal jsem se zpět k autu. No a
přesně tahle krátká výprava na hodinku a půl mi
úplně bohatě vystačila na dobití baterek. Podzim už
naplno přichází, javory v lomu jsou již zbarvené
do žluté až červené barvy a je jasné, že velice
brzy už tyhle krátké výpravy po práci
nebudou možné. Rád bych stihl ještě dvě nebo tři,
ale jak se znám, tak k nim už nebude příležitost. No,
uvidím a do Tuchořic bych se rád ještě letos
vrátil.
Na závěr opět dodávám, že
výchozy na lokalitě jsou chráněné a sběr z nich
není možný! |
|
Nejlepší ukázka plže Klikia labiata, která se mi toho dne povedla
(Tuchořice u Loun).
Velikost vzorku 68 mm.
|
FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Klikia labiata
FOTO 2 = Gyraulus dealbatus
FOTO 3 = Gyraulus dealbatus
FOTO 4 = Klikia labiata
FOTO 5 = Klikia labiata
FOTO 6 = Klikia labiata a dva exempláře Gyraulus dealbatus (ty nejmenší)
FOTO 7 = Nejlepší ukázka plže Klikia labiata, která se mi toho dne povedla
|