Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

První a zároveň nejlepší dnešní nález - plž a rákos.

No venkovní teplota kolem 5 °C a má doznívající nemoc nebyly úplně ok, ale řekl jsem si, že vezmu i houbařský košík a po cestě zkusím v jednom vytipovaném místě, jestli se neobjeví nějaké Kačenky české, případně Jidášova ucha. Nejdřív jsem ale zamířil do Nečich. Nejprve jsem zaparkoval na asfaltce, která původně nejspíš vedla až k lokalitě, ale zde jsem uviděl na stromech nějaké varování, tak jsem zamířil o kus dál, kde se také dalo zaparkovat. Jenže i tady byla na stromech vyvěšená varování hlásající: „Ohrožený prostor, nebezpečí dopadu střel“. Netuším jestli se někde v okolí nachází střelnice nebo to zde zapomněli myslivci při podzimním honu, ale každopádně jsem doufal, že jednu nekoupím a vydal se do kopce.

Stoupání bylo jen kousek a po cestě jsem procházel přes dost překopaný les skrze staré malé těžebny místního porcelanitu. Ta hlavní těžebna, respektive zbytek její hlavní stěny se nachází na vrchu kopce a už z dálky je viditelné výrazně červené zbarvení lomové stěny. Těžily se zde porcelanity, tedy jíly v různém stupni vypálení. Tyto jíly patřili výplni mostecké pánve, která před přibližně 18 miliony lety zasahovala do celého okolí tohoto vrchu, ale do dnešních dní se zde zachoval jen tento vrch díky tomu, že vypálené porcelanity mají vyšší odolnost než běžné sedimenty.

Acer tricuspidatum (Nečichy u Loun).
Velikost vzorku 63 mm.

Alnus julianiformis
(Nečichy u Loun).
Velikost vzorku 71 mm.

Jak se vlastně stane, že se jíl jen tak vypálí? No cesty jsou dvě. První z nich je teplotní metamorfóza (= přeměna) skrze průnik horkého magmatu do podloží jílů. A druhá varianta je vázána na zahoření uhelné sloje (ano, uhelné sloje mohou samy od sebe začít hořet) a opět teplotní metamorfóza jílů. Zde to byl příklad číslo 2. Důkazem jsou některé polohy v porcelanitech s tmavými škvárami, kde se původně nacházelo samotné uhlí, které zahořelo. Porcelanity mají různý charakter podle stupně vypálení od jen mírně vypálených jílovců typicky okrové barvy, přes výrazně červené porcelanity s dobrou štěpností dle původní sedimentace až do výrazně zpečených světle šedých porcelanitů, které jsou velice tvrdé.

Tyto porcelanity se pak povětšinou využívaly na vysypávání cest v okolí a v blízkých hnědouhelných povrchových dolech. Dnes již u nás nefunguje žádná těžebna porcelanitu, ale řada z nich je dodnes vděčnými lokalitami zkamenělin a někdy také minerálů (např. známé Dobrčice u Mostu či Želénky u Duchcova). No a já jsem zde byl dnes hlavně na ty zkameněliny. Lokalita je známá především velice hojnými otisky travin (hlavně rákosů) a další kenozoické flóry ve které převládají především olše, habry, vrby, javory apod. Dříve z této lokality byly popisovány krásné nálezy kapradin, ale polohy s kapradinami jsou dnes již dávno odtěžené (možná zkusit systematicky projít celý vrch a pokusit se dohledat vhodné vrstvy).

Škvára se zachovalou strukturou dřeva uložená v jedné ze stěn těžebny.

Alnus julianiformis
(Nečichy u Loun).
Velikost vzorku 117 mm.

Jaké bylo mé překvapení, když hned první vzorek, co jsem zvedl ze země na sobě měl jak typický rákos, tak také nějakého plže. Bližší zařazení nechám na profesionálce – kolegyni z ČGS, tak snad časem doplním alespoň rod. Fosilky živočichů v tomto materiálu nejsou vůbec běžné. Poté jsem už nacházel jen nepříliš kvalitní otisky javorů a hlavně velké množství olší. Jelikož jsem se celou dobu pohyboval v podstatě v jedné vrstvě, tak nic moc jiného na mě nevykouklo. Na lokalitě jsem dlouho nepobyl, což jsem ani neměl v plánu a asi po hodince jsem zase mířil k autu.

Hlavně jsem si to tu chtěl očíhnout pro chystanou exkurzi pro mé studenty (v okolí není moc paleontologických lokalit, kam by se dalo bez problémů vzít naráz 30 studentů). No a při cestě zpět jsem ještě našel zapomenutou pilku Fiskars, tak to také potěšilo. Houby jsem nakonec také prověřil, ale bohužel – les krásný (tedy pro tento typ hub jinak to byl hnus), ale houby tam nebyly. Alespoň jsem si nafotil bujně kvetoucí fialky a rozkvetlý špendlík. Jsem zvědav na zařazení toho plže…

Alnus julianiformis
(Nečichy u Loun).
Velikost vzorku 108 mm.

Plž rodu Planorbarius, pravděpodobně druh Planorbis cornu (Nečichy u Loun).
Velikost plže 9 mm.

P.S. Plže mi nakonec kolegyně určila na rod Planorbarius, a druh dost pravděpodobně na Planorbis cornu, který je popisován i na okolích paleontologických lokalitách (Tuchořice, Korozluky, Lipno, Mirošovice a Litmice). Jedná se o typického zástupce plžů žijící na rákosech v době sv. oligocénu a sp. miocénu. Všechny olše patří druhu Alnus julianiformis. No a zákazy vstupu jsou v lese z toho důvodu, že ze dvou stran vrchu se nachází policejní a vojenská střelnice, takže zde teoreticky hrozí ublížení na zdraví, ale dle vyjádření policejní střelnice není možné, aby projektily letěli mimo střelnici. A u vojenské střelnice je pak zajištěno, že silnice z Chožova do Nečich je úplně uzavřena v době ostrých střeleb, které probíhají povětšinou v pracovním týdnu.

FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Acer tricuspidatum
FOTO 2 = Alnus julianiformis
FOTO 3 = Alnus julianiformis
FOTO 4 = Alnus julianiformis
FOTO 5 = Alnus julianiformis
FOTO 6 = Alnus julianiformis
FOTO 7 = Plž rodu Planorbarius, pravděpodobně druh Planorbis cornu s otisky rákosů