Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Po cestě k hladině míjíme řadu solných škrapů vzniklých při občasných deštích v oblasti.

O čem chci ale psát zde na stránkách zaměřených na sběr minerálů a zkamenělin je návštěva (vlastně dvě návštěvy) Mrtvého moře. Jak asi mnozí z vás ví, Mrtvé moře je nejníže položené přírodní místo na Zemi a je tvořeno hypersalinním roztokem. Jelikož jsem celé putování po Jordánsku popisoval u sebe na Facebooku, kam jsem přiložil i velké množství fotek, tak jsem si řekl, že určité pasáže z návštěv Mrtvého moře využiji i zde. Nyní tedy již k textu psaného spíše cestovatelsky a na konci zase přidám krátký shrnující komentář. :-)

Po cestě v městečku Gawr al-Mazraah kupujeme malé banánky, které jsou chuťově naprosto výborné. Projíždíme mezi zelenými banánovými plantážemi a najednou konec zeleně a už jen kameny a písek. Po levé straně ho konečně vidíme – Mrtvé moře. Je to zvláštní místo. Atmosféru místa podtrhuje vedro, absence zeleně a zvláštní mlžný opar. Nejdeme dlouho a zastavujeme na místě, kde není oficiální pláž, ale je zde malý stánek nabízející různé služby pro turisty jako teplé i studené nápoje, ale také možnost sprchy sladkou vodou. Parkoviště se nachází ve výšce přibližně 380 metrů pod hladinou světového oceánu. O přibližně dalších 40 metrů níže se pak nachází samotná aktuální hladina Mrtvého moře. Břehy lemují bílé pásy vykrystalizovaného halitu s příměsí dalších minerálů především síranové skupiny, což způsobuje nepříjemný sirný zápach v okolí vodní hladiny.

Dnešní hladina Mrtvého moře se nachází v nadmořské výšce mínus 430 m n.m. tedy vlastně pod mořem.

Aktuálně vznikající halitová drúza.

Mrtvé moře přibližně od 60. let 20. století postupně vysychá, jelikož řeka Jordán, která je hlavní tepnou dotující moře vodou, začala být tou dobou využívána pro zavlažování mnoha polí v Jordánsku a tak sem míří asi 1/6 původního množství vody. V kombinaci s globálním oteplováním a lidskou lakomostí v podobě obří těžařské společnosti těžící evaporační nerostné bohatství v jižní části Mrtvého moře se vodní hladina každý rok sníží přibližně o 1 metr. Pokud se do Mrtvého moře nepodaří v blízké době vystavět kanál přivádějící vodu ze Středozemního či Rudého moře, tak časem bohužel úplně zanikne jako řada dalších podobných slaných jezer (např. Aralské jezero).

My se dnes nechceme ještě koupat, ale chceme se jít podívat na pobřeží a okouknout prostředí pro zítřejší plánované koupání. Sházíme tedy dolů směrem k břehu. Z počátku je pouze původní plážový písek a štěrk. Následují lavice větších kulatých balvanů původně se nacházejících v hloubce kolem 10 – 15 metrů pod hladinou. A pak už začíná jen sůl, tedy solné pláně a skaliska. Sůl je tu čas od času rozpouštěna deštěm, takže se tu vytvářejí typické velice ostré povrchy v podstatě identické se škrapy ve vápencových krasech. Místy se vytváří solná dlažba typická například pro Death Valley v Kalifornii s typickými úhelníkovými plochami. Když konečně přijdeme ke břehu, tak jsme v jiném světě. Všude kolem jsou bílé útesy tvořené jednotlivými lavicemi krystalického halitu.

Jediný vzorek halitu, který jsem si odnesl z prvního dne návštěvy Mrtvého moře.

Západ slunce nad Mrtvým mořem. V dálce se mírně formuje pobřeží patřící Izraeli.

Halit tu tvoří různé morfologické tvary, tedy nejen kubické krystaly, ale například také krápníčky. Krystaly halitu jsou až 4,5 cm velké. Na hranici vody a útesů se právě vytváří nové krystalické drúzy a v zálivech jsou vyvinuté zajímavé perlové agregáty halitu, které by se daly nazvat solným pískem. Voda je krásně blankytně modrá, na dotek poněkud vazká až mastná. Po vyschnutí na rukách okamžitě krystalizují drobné krystalky soli. Konsternovaně fotím drúzy krystalů a říkám si, že tady mít možnost kladívka s majzlíkem a velkým balíkem, který by se dal poslat domů, tak by to byla luxusní šutrovačka. Bohužel na něco takového mohu zapomenout, ale drúzy jsou všude kolem mě a mohu si jen vybírat. Nakonec jeden volný dlaňový vzorek nacházím a beru si jej domů.

Druhý den jsme ráno navštívili Madabu, obrovské údolí Wadi Mujib kolem stejnojmenné přehrady a hrad Kerak. Od Kerku nás čeká 40 km cesta k Mrtvému moři, kdy během trasy dlouhé 27 km překonáváme výškový profil 1400 m. Důsledkem byly dvě věci. Zaprvé jsme viděli krásné erozní kaňon, který se táhne od Keraku až k městečku Al Mazra. Zadruhé mě téměř na konci chytla neskutečná bodavá bolest hlavy koncentrovaná v levém spánku. Bylo to právě důsledkem velmi rychlé změny nadmořské výšky a v kombinaci s mojí naštěstí již ustupující rýmou a ucpanými dutinami. Trvalo mi asi pět minut, než jsem byl schopný fungovat.

Drúza halitu (Mrtvé moře).
Velikost vzorku 125 mm.

Druhý den nebylo Mrtvé moře zahalené v tak husté mlze a hned to tu bylo trochu radostnější.

Pak už jsme zase pokračovali, v městečku opět nakoupili banány a pak jsme už parkovali na stejném místě u Mrtvého moře jako předchozí den. Dnes jsme měli v plánu se zde konečně vykoupat. Vzali jsme si tedy do batohů větší množství sladké vody na omytí po koupání (doporučuji si schovávat PET lahve od vypité vody a naplnit si je někde z řádu pro tyto účely) a tentokrát jsme všichni vyrazili k bílým břehům. Nešli jsme ale na přesně to stejné místo co včera. Plážiček je tu každopádně mnoho. Blížil se západ slunce, takže jsem využil vhodného světla a fotil co se dalo – západ, západ se solnými útesy, krystaly soli, přítelkyni, okolí a podobně. Hned po focení jsem začal běhat kolem a hledal jsem vhodný materiál s drúzami halitu, které bych si chtěl vzít domů.

Zjistil jsem, že můj plán s náhradou majzlíku se nekoná – na Keraku jsem vzal velký hřebík a po cestě k moři jsem našel pěkný valoun pískovce, které jsem chtěl použít jako improvizované kladívko a majzlík. No, nepovedlo se a drúzy bych akorát zničil… Takže jsem prostě chodil po solných útesech a hledal místa, která by se dala při vhodném dupnutí na převis utrhnout. Nakonec jsem jedno takové našel. Pod převis jsem dal kus látky a dupnul jsem. Utrhla se asi půlmetrová drúza, která spadla krystaly do měkkého textilu a já jsem si jen vybíral a formátoval, co si vezmu domů. Nemohl jsem si toho moc vzít, jelikož kufřík jsem měl malý a už i tak skoro plný.

Halit je zde tak masivní, že bez vhodného nářadí není možné drúzy získat.

Místní evaporit neobsahuje pouze minerál halit, ale také množství dalších minerálů, především zástupce síranů, které způsobují místní sirný zápach kolem Mrtvého moře.

Nakonec jsem stejně místo původně plánovaných 3 vzorků bral vzorků 5 a jeden jsem měl ještě doma ze včerejška. Ale mise byla splněna – tři vzorky do mé sbírky mám, jeden vzorek do školní sbírky také mám a dva přebytečné vzorky možná nabídnu na burzách, ale spíš si je asi také nechám. Mimochodem vzorky byly trochu zaprášené a ve vodě se samozřejmě mýt nemohou, tedy s jedinou výjimkou a to v podobě roztoku, ze kterého vznikly. Takže jsem vzorky ještě pořádně naposledy opláchnul ve vodách Mrtvého moře a dal osušit. No a poté když zapadlo slunce jsem se konečně odhodlal se svléknout a vlézt do vod Mrtvého moře. Moře bylo teplé, odhadem tak 22 °C. Výdech, nádech a chtěl jsem se ponořit do vody.

Jenže ono to nešlo! :-D Voda je zde tak silně přesycená evaporačními minerály, že člověk se prostě položí a plave, aniž by musel vydat sebemenší snahu se udržet na hladině. Je to strašně zvláštní pocit. Od mala se člověk učí, že ve vodě se může utopit, když nebude kopat nohama a máchat rukama, ale tady opravdu nemusíte dělat nic. Je to jako ležet na nafukovací matračce na vodní hladině. Přitom voda je relativně normální, jen možná trochu víc vazká a na omak jste následně takoví olejnatí. Plavat se tu nedá – člověka to automaticky převažuje na hlavu. Zajímavé je také to, že když se odrazíte a jedete po hladině, tak prostě jedete a nezpomalujete díky nízkému tření.

Jedná se o jedno z nejpodivnějších míst, na kterých jsem kdy byl.

Halit krystalizující ze silně přesyceného roztoku.

No chvíli jsem blbnul a pak jsem přemluvil přítelkyni, ať to také zkusí (nechtěla do vody jít, jelikož na Keraku upadla a měla čerstvé rány na kolenou, které by mohli v silně slané vodě začít neskutečně pálit). Nakonec to tedy zkusila a kupodivu jí prý rány nepálili, takže také chvíli blbla v tomhle zvláštním moři. Byla tu neuvěřitelná atmosféra a pro mě asi druhý nejkrásnější zážitek z Jordánska, kdy se člověk koupal krátce po západu slunce sám na pláži u Mrtvého moře mezi obřím množstvím halitových drúz. Pak už jsme se jen omyly sladkou vodou (a alespoň jsme opravdu bezvýznamně ale přece doplnili do moře asi 4 litry vody) a vydali se za šera na výstup zpět k autu.

Mimochodem existuje zajímavý plán na obnovu Mrtvého moře. Musel by se však vykopat dlouhý kanál (nejspíš podzemní) mezi Rudým či Středozemním mořem. Díky tomu, že je Mrtvé moře nejnižším povrchovým místem na Zemi (jeho hladina je aktuálně ve výšce přibližně mínus 430 m pod hladinou světového oceánu), by se v rámci tohoto dlouhého kanálu dalo vytvořit několik vodních elektráren využívající přirozený spád mořské vody dodávané do Mrtvého moře a Jordánsko by tak získalo další významný zdroj pro výrobu elektřiny. Z hlediska obnovitelných zdrojů jsou na tom už dnes velice dobře díky celoročním vhodným podmínkám pro využívání solární energie a také díky hornatým oblastem, které jsou již dnes silně osázené větrnými elektrárnami. Pro Mrtvé moře by to byl jistý způsob záchrany, nicméně změna chemismu vody by v podstatě způsobila kompletní změnu místního ekosystému.

U Mrtvého moře se lze setkat ze zajímavostí, která jinde není - halitovým pískem, který tvoří pláže místních malých zátok v jižní části moře.

Získané vzorky halitu, které se pokusím dostat přes předletovou kontrolu a následně dopravit do ČR. Nakonec se mi to povedlo.

Úplně nakonec dodám ještě velice důležitý dodatek. Z Jordánska je zakázané vyvážet nezpracované minerální bohatství. Sice se tím myslí například zlato či stříbro, ale je to v podstatě aplikovatelné i na vzorky halitu či dokonce na pouštní písek či normální kusy hornin. Při předletové kontrole procházíte dvakrát prohlídkou, kdy vaše zavazadla jedou přes skener a v podstatě téměř každého turistu si následně sekurita vezme bokem a chce ukázat obsah zavazadel. Povětšinou vám vzorky soli či různé další nerostné bohatství údajně zabaví (četl jsem na internetu – nemám ověřeno). Samozřejmě i mě, přítelkyni a mamku sekurita zastavila na obou stanovištích a chtěli všechno nerostné bohatství vyndat na stůl.

Na prvním stanovišti jsme měli štěstí, že se sekuriťáci nechali ukecat (ale byl to tedy boj), že se jedná jen o vzorky soli jakožto suvenýry pro rodinu a nechali nám je včetně halitového písku, který měla přítelkyni a mamka určený na domácí výrobu kosmetiky. Tady musím říct, že chtěli vyndat všechny vzorky halitu z kufru a já jsem vytáhl jen 3 z 6 kusů. Na druhém stanovišti už to bylo horší a sekurita šla také po koření, čajích a podobných látkách připomínající drogy. Jak jsme ale pochopili, tak na prvním stanovišti se zabavovalo nerostné bohatství a na druhém stanovišti šlo hlavně o testy na drogy, kdy všechny vzorky podrobily rychlé stopové analýze přes speciální papírek.

Drúza halitu určená na zařazení do sbírky (Mrtvé moře).
Velikost vzorku 177 mm.

Nejlepší dovezená drúza halitu určená k doplnění sbírky, nicméně málem zůstala na letišti v Ammánu (Mrtvé moře). Velikost vzorku 168 mm.

Naštěstí pak řekli, že si vzorky můžeme zabalit. Vzorky tedy málem zůstaly v Ammánu na letišti, ale naštěstí jsem je dovezl. Je to ale čistě na vaše riziko, pokud se pokusíte vzorky halitu či různé další kameny ze země vyvést. Zároveň by dovezené vzorky měly být skladovány v relativně vysoké vzdušné vlhkosti, jinak se prý brzy začnou rozpadat. Pokud jsou ale skladovány při příliš vysoké vlhkosti, tak se mohou začít rozpouštět. Vzorky aktuálně skladuji při přibližně 75% vlhkosti a i po měsíci od návratu vypadají v pořádku.

VIDEO = Mrtvé moře (Jordánsko) (27.-28.2. 2023)
FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Krystal aragonitu
FOTO 2 = Fragment krystalu aragonitu
FOTO 3 = Krystal aragonitu
FOTO 4 = Srostlé drobné krystalky aragonitu s ukončením
FOTO 5 = Silně serpentinizovaný peridotit s pyropy
FOTO 6 = Větší silně rozpraskaný kus peridotitu s pyropy