Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Výsledek nejmladšího člena - krabička plná aragonitu. Některé velmi pěkné až sbírkové!

Již tradičně začínáme pod vrchem Číčov u Hořence. Začátkem října je zde vždy již „zorané“ (spíše povláčené) pole a tak je zde i možnost sběru zdejšího typického minerálu – aragonitu tzv. „hořeneckého“ typu. Ještě před sběrem však nemůže chybět přednáška. Trasa B je tematicky zaměřena různé typy vulkanických erupcí a těles, ale také na erozní pochody v Českém středohoří. Výklad je tedy uzpůsoben právě těmto tématům a první lokalita je také vhodná k pozorování různých geologických objektů v blízkém okolí.

Vždy po výkladu totiž vystoupáme na vrchol Číčova a odtud je poté vidět téměř vše důležitého v okolí jako např. velká část oherského riftu a jeho příkopová stavba, vrchy tvořené fonolity a trachyty jako např. Zlatník či Bořeň, diatrémy prorážející tělesa granátických peridotitů jako je Granátový vrch u Měrunic a mnohé další…). Mezi úvodní přednáškou, která byla tentokrát pro 11 účastníků, byl ale samozřejmě také sběr aragonitu na místních polích pod samotným vrchem. Před odjezdem na další lokalitu jsme, pak ještě zašli podívat do zpustlých starých lůmků, kde se dá ze suti také nějaký ten drobný krystalek aragonitu najít. Samozřejmě je důležité říci, že celý vrch je chráněnou lokalitou a sběr minerálů (kromě sběru ze sutě) je zde zakázán.

Nejhezčí výchoz z kamennými slunci na lokalitě Hnojnice.

Výklad na lokalitě Dřemčice - jak se rýžuje a různé typy rýžovacích pánví.

Druhou lokalitou, která byla do této exkurze zařazena až při jejím druhém ročníku v roce 2018, byla lokalita kamenných sluncí u Hnojnic. Jedná se rovněž o chráněnou lokalitu, ale minerály byste zde hledali marně. Hlavní věc čím je lokalita zajímavá je totiž čistě vulkanologická. Vysvětlil jsem zde co je to freatomagmatická erupce a jak vznikají krátery typu maar. Zároveň jsme si ukázali a vysvětlili, jak vznikla místní „kamenná slunce“, tedy částečně vypálené xenolity slínovců ve vulkanické brekcii. Také jsme tu udělali skupinovou fotku, jelikož místo je opravdu fotogenické a pro tuto exkurzi je lokalita tematicky typická.

Následovala lokalita, na kterou se vždy všichni těší asi nejvíc a tou jsou Dřemčice. Parkování na návsi není nikdy moc snadné, ale moc nás nebylo, takže jsme to zvládli a pěšky jsme se pak vydali pod vrch Kuzov. Zde jsme si pověděli o tom, jak se na povrch díky vulkanické činnosti dostaly xenolity granátického peridotitu se známými „Českými granáty“. Uvedli jsme si, co jsou to tzv. „těžké minerály“ a také jsme se podívali na bližší rozdělení skupiny granátů podle jejich chemismu. Následně jsme se zašli podívat, jak to vypadá u „potoku“ Granátka. Musím říct, že letos jsem nečekal, že by byl potok vyschlý, jelikož bylo obecně více srážek a minulý víkend v podstatě celý propršel.

V potoce se dalo najít pár tůněk, kde se dalo trošku rýžovat.

Sice jsem se věnoval účastníkům exkurze, ale na chvíli jsem se také posadil, vzal trochu přeplaveného materiálu a vybral pár zrníček pro své studenty do školní sbírky. :)

Trocha vody v potoce byla, ale pouze v horní části. V místě kde jsem rýžoval až do roku 2016 je už velmi dlouho sucho a řečiště je v podstatě zarostlé. Proto jsme zde nabrali kbelík materiálu a vydali jsme se ještě nad můstek, kde se vždy nějaká ta tůň najde. Vody sice letos bylo více, ale stejně to nebyla žádná sláva. Tak či onak jsem ukázal, jak se rýžuje (ikdyž v té trošce vody se reálně rýžovat moc nedalo) a následně si každý vzal trochu materiálu a zkusil štěstí. I tak se na každé pánvi ukázalo několik červených zrnek, většinou kolem 1 mm. Největší zrno ale našel Jirka Riedel se synem a bylo velké přibližně 4 mm.

Mimo pyropů jsme ještě nacházeli zrna oranžovohnědých zirkonů, zelené olivíny a kousky s kovovým vzhledem patřící ilmenitu. Bylo i pár namodralých zrnek, ale jestli se jedná o safíry či modré křemeny, to je otázkou, kterou si bude muset každý nálezce zodpovědět doma při studiu suchého zrna pod lupou. Sběr nám trochu komplikovalo sršní hnízdo kousek nad námi v dutině staré vrby, ale naštěstí nás nechali na pokoji. Poté jsme se vrátili zpět k autům a vydali se na již čtvrtou lokalitu, kterou byl Lukov u Milešova. Do Lukova jsme přijeli se zpožděním téměř 45 minut (zpoždění jsme nabrali již na první lokalitě), takže jsme museli trochu zkrátit sběr na místní lokalitě.

O kousek dál od klasické lokality amfibolu a pyroxenu v Lukově se nedávno podařilo objevit další lokalitu a to minerálu ze skupiny sodalitu - haüynu. Své štěstí jsme tu zkusili i my.

Detail haüynu v tefritu.

Jenže Lukov je zrovna jedna z vulkanologicky, ale i mineralogicky nejzajímavějších lokalit celé exkurze. Jedná se totiž o relikt pyroklastického proudu, ve kterém se hojně nacházejí krystaly patřící ke kaersutitu a dále také k augitu. Mimo to se tu však dají najít také pěkné flogopity, rubelany, vzácně chabazit či kalcit. Nedávno tu ale byl jen o několik desítek metrů dál od míst s těmito minerály popsán výskyt dalšího minerálu a to minerálu poměrně hojného, nicméně většinou mikroskopického. Jedná se o minerál ze skupiny sodalitu – haüyn. Ten zde byl popsán v až 6 mm velkých často automorfně omezených zrnech zarostlých v tefritu.

Samozřejmě jsme si tyto výrazně modrá zrna nemohli nechat ujít a tak se část z nás vydala na místo s popisem nálezu začali jsme hledat drobná modrá zrnka v hornině. Nějak se nám to delší dobu nedařilo, až jsem si říkal, že je asi nenajdeme, když v tom za mnou přišel Tomáš Liska s hromádkou kamenů a ptá se: “Jakube, není tohle ono?“ Na rozbitých kouscích tefritu měl sem tam výrazně tmavomodrá zrna a bylo jasné, že právě našel to, co jsme hledali. Následovala „haüynová“ horečka, kdy si svůj vzoreček prostě chtěl najít každý. Nemusíte se ale bát, že bychom lokalitu vysbírali. Každý si našel jeden či dva vzorečky a lokalitu jsme nechali na pokoji. Jen jsem chtěl vyjádřit, že najednou chtěli ono modré zrnko všichni.

Pod lokalitou jsme si nakonec udělali i klasický vědomostní kvíz, který dopadl velmi dobře. (Foto: Radim Mixl)

Údolí Rytina soutěska, které by vydalo na celodenní exkurzi... Podívali jsme se také na lavice diatomitů a tufitů, které mohou obsahovat terciérní zkameněliny.

Následoval návrat k vozům a jako vždy jsme se dostali k soutěži. Letos si účastníci vedli velmi dobře. Maximálního počtu sice nikdo nedosáhl, ale chyběl jen bod. Nejméně bodů pak byla téměř polovina maximálního počtu, takže jsem byl rád, že si ostatní z exkurze odnášejí nejen kameny, ale také nově nabité vědomosti. Samozřejmě podle dosažených bodů si pak mohli vybírat vzorky, které jsem do soutěže poskytl, a které byly z různých lokalit Českého středohoří. V Lukově se od nás 3 účastníci odpojili a zbytek pak pokračoval na poslední dnešní lokalitu, která je o pořádný kus dál. Jedná se o lokalitu Rytina soutěska poblíž Sebuzína.

Klasicky jsme zaparkovali u včelích úlů a vydali jsme se na stoupání údolím. Po cestě jsme se zastavovali u mnoha geologicky zajímavých těles láv, strusek, diatomitů, tufitů a dalších. Nakonec jsme se dostali až k cílové lokalitě, kterou je výchoz bazanitu u potoka. Zde jsme hledali dva minerály a to chabazit (jak v klasické formě, tak ve formě fakolitu) a kalcit. Musím říct, že i zde byly letos moc pěkné nálezy a především se podařilo najít několik pěkných ukázek narůžovělých chabazitů a pěkné špičky kalcitu (jedná se zřejmě o vysoký skalenoedr). Z lokality jsme odcházeli ve čtvrt na sedm a u aut jsme pak už byli za šera. Letošní poslední exkurze se opět vyvedla a myslím, že si jí účastníci řádně užili. Na příští rok exkurze budu opět pořádat a nové termíny budou na stránkách uvedeny ke konci prosince.

Jeden z nálezů ze sutě - krásná ukázka drobných narůžovělých krystalů chabazitu.

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa B) 4. ročník

Společná fotografie účastníků exkurze na lokalitě Hnojnice.