Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Každý rok když jedeme s přítelkyní na dovolenou na Slovensko si prosadím jeden den, kdy se jede na šutry. No a většinou se jede na lokalitu Ľubietová, kterou máme relativně kousek od místa, kde bydlíme. Letos tomu nebylo jinak a já se těšil, že se konečně po dvou letech na haldy u Ľubietové podívám. Letos je ale naprosto příšerné vedro a sucho, takže jsem předpokládal, že Zuzka i na haldě moc dlouho nevydrží. Proto jsem zvolil haldu na druhé straně kopce, tedy haldy štol Reiner a Ladislav. Výstup je to sice delší, ale je zde možnost příjemného chládku ve stínu stromů.

Rozsah hald a rozmístění žil. Mým dnešním cílem byly haldy na sz. ložiska.

Po úmorném výstupu jsme konečně na místě...

Do Ľubietové jsme tentokrát vyráželi docela pozdě po desáté hodině a pod haldami jsme byli až kolem jedenácté. Čekal nás stoupák, který nám zabral asi půl hodiny a po cestě jsem si ještě nabral ledovou vodu na omývání nalezených kamenů z místních žlabů, které slouží jako ukázka srážení cementační mědi na železných předmětech. Na haldě jsem měl v plánu kopnout tam co obvykle, tedy na místě kde se mi zatím poměrně dařilo. Bohužel tato část haldy ale není ve stínu stromů, takže jsem se za tu hodinku hrabání na haldě krásně spálil (ano, tričko jsem si nechal vyschnout pověšené na větvi u věcí).

Na to že jsem hrabal jen hodinu jsem se dostal do části haldy, kde byly už jen velké kameny a vypadalo to tedy nadějně. No jo, ale ať jsem se snažil sebevíc, tak jsem nic sbírkového nenašel. Vypadla jen řada zelených pseudomalachitových kamenů pouze s povlaky a v jednom vzorku křemene se poštěstilo pár droboučkých zelených pyramidek libethenitu. Zuzka už chtěla jít (na lokalitě nikdy moc dlouho nevydrží, ale tentokrát to byl tedy extrém a za tu hodinku kopání dnešní cesta ani nestála). No zabalil jsem si věci, hodil na svoje spálená záda suché tričko a vydali jsme se k autu.

Drobné krystalky libethenitu v dutince křemene (Ľubietová Podlipa - štola Dolní Ladislav).
Velikost vzorku 56 mm.

Výkop je po sobě třeba uvést do relativně původního stavu!

V plánu jsem tu měl ale ještě jednu lokalitu, která byla pro Zuzku mnohem více atraktivnější a to rýžování granátů. Granáty se v Ľubietové nachází na opačné straně údolí než haldy po těžbě mědi a já slyšel, že se mají dát rýžovat v potoce Vôdka. Přejeli jsme tedy k potoku a vydali se k místu, kde se mělo dát rýžovat. Musím říct, že granáty jsou zde tedy opravdu malinkaté. Zajímavější je na nich jen to, že mají zachované krystalové tvary, ale ty rozměry sotva do 0,5 mm to prostě nevynahradí. Co se ale týče místa, na kterém jsme rýžovali, to bylo opravdu pěkné. Rýžovali jsme hned pod drobným vodopádem u lesní tůně s čistou studenou vodou, která v dnešní parný den přišla více než vhod.

Nejvíce byl za tento potok rád náš pes, který se tu aspoň schladil. Dokonce i já přemýšlel, že bych se tu vykoupal, jelikož v některých místech měla tůně přes metr hloubky. Bohužel se na nás ale hnala bouřka a tak jsme se raději stáhli k autu. O tři dny později jsme se na místo ještě vrátili a zkusili vyrýžovat větší granáty, ale nepodařilo se. Takže letos z šutráckého hlediska pro mě bylo Slovensko opravdu nic moc…

Jezírko pod vodopádem na potoce Vôdka, de jsme se pokusili rýžovat granáty.

FOTO = Ľubietová - Podlipa

FOTO = Ľubietová - Reiner
FOTO 1 = Drobné krystalky libethenitu v dutince křemene
FOTO 2 = Pseudomalachit v dutině metadroby
FOTO 3 = Drobné krystalky libethenitu v dutince křemene
FOTO 4 = Vějíř pseudomalachitu na puklině křemene
FOTO 5 = Drobné krystalky libethenitu v dutince křemene

FOTO = Ľubietová - Vôdka