|
Jezuitská rokle
(den konání 30.12. 2015)
Podoba lokality v zimě.
|
Jako rozloučení s uplynulou šutráckou
sezónou jsme chtěli jít na naší
oblíbenou lokalitu Mariánská skála, ale
jelikož byl pracovní den, tak jsme kvůli brzkému
stmívání nemohli. Další v
pořadí byl Jeníkov, ale tam jsme nakonec také
nejeli, jelikož jsme sebou chtěli vzít naše
přítelkyně, kterým se tam moc nechtělo. No takže nakonec
jsme si zvolili mojí oblíbenou paleontologickou lokalitu
Jezuitská rokle. Martina s Naty jsem vyzvedával v
jedenáct hodin a Zuzka nakonec nejela. Na samotné
lokalitě jsme byli kolem dvanácté. Ihned od
začátku nám bylo jasné, že dnes to bude
zajímavé, jelikož teplota vzduchu byla kolem nuly, takže
nápad, že ihned po příjezdu začnu kopat se mi vyplatil a
zanedlouho jsem se zahřál. |
|
Krásně odkrytý vrstevní sled, který je ukloněný s nejstaršími
vrstvami tvořenými světlými diatomity, na které
nasedají šedé až hnědé břidlice,
které jsou překryty vulkanoklastiky.
|
Rozebírání jednotlivých kusů horniny je náročný proces, jelikož zkameněliny se nesmí zničit.
|
|
S Martinem jsme pokračovali ve výkopu, ve kterém kopeme
celý tento rok. Práce zde probíhá pomalu,
jelikož každý kámen se musí nejdříve
opatrně vykopnout, poté porozbíjet kladívkem na
ploché desky a dále pokud se do této chvíle
nic nenajde se vezme příborní nůž a zbylé desky se
ještě dále plátkují. Na nálezy je to
zde opravdu hojné, a tak jsme sbírali většinou
pouze celé listy nebo zajímavé zástupce
oligocénní flóry. Opět jsme nacházeli
velké množství zástupců olší,
tentokrát včetně šištic. Další velmi
běžnou fosílií byly otisky listů skořicovníku
Daphnogene sp. a vrb. Narazili jsme také na pár otisků
javorů včetně několika nažek. Výjimkou nebyly nálezy
stlačených otisků větviček. |
Přestože jsme na lokalitě díky zimě byli pouze do půl
třetí, tak jsme našli velké množství
vzorků, ze kterých jsme si vybrali jen to
nejlepší. Výkop jsme nechali odkrytý,
jelikož zde jistě budeme ještě pokračovat a máme již
odkrytý cca 1 m vrstevního sledu
oligocénních sedimentů. Zajímavá je
také skutečnost, že spodní část vrstev
tvoří světlý diatomit s příměsí
jemnozrnných vulkanoklastik, na které nasedá
malá do 10 cm mocná vrstva tmavě hnědého diatomitu
až bitumenózní břidlice, která obsahuje
velké množství otisků flóry a přímo na tuto
vrstvu nasedá velké množství sopečných pum
a tuf. |
|
Krásný nález listu druhu Acer tricuspidatum.
|
Nálezy zkamenělin za cca 2,5 hodiny práce. |
|
Interpretace tohoto sledu je podle mne taková, že do
třetihorního jezera přitékal nějaký potok,
který sebou přinášel písek a
následně došlo k jeho zániku či
přesměrování toku jinam možná díky
sopečné aktivitě. Jezero se stalo neprůtočné a začal se v
něm usazovat hnědý diatomit, jehož sedimentace byla ukončena
vulkanickou erupcí v blízkém okolí a
došlo k zasypání vrstev vulkanickým popelem.
No po odchodu z lokality nás ještě čekala
poslední práce s nalezenými vzorky a to impregnace
roztokem perchloru s polystyrenem, kterým jsme vzorky
zakonzervovali proti vysychání a následnému
popraskání. Uvidíme, zda tento postup vzorky
ochrání, jelikož všechno co jsme dosud
zkoušeli skončilo nezdarem. Tak to bylo naše
ukončení šutrácké sezóny 2015. :) |
Poznámka:
Většina vzorků nakonec impregnaci nepřežila, takže opět nezdar.
Ještě zbývá jedna forma konzervace a pokud i ta
zklame, tak už nevím. :(
EDIT 2024:
Konzervace se pravděpodobně nepovedla díky dvěma
faktorům. Zaprvé jsme vzorky natírali venku a
pravděpodobně díky nízké teplotě došlo k
tomu, že voda ve vzorcích zmrzla a vzorek se díky tomu
roztrhal díky roztažnosti ledu. Druhý druhý důvod
je zkrátka to, že materiál z Jezuitské rokle je
zkrátka opravdu obtížné zachovat. Časem jsem
přišel na způsob, jak vzorky alespoň z části zachovat,
ale i tak je cca 50 % šance, že se po konzervaci vzorek rozpadne. |
FOTO = Lokalita
|