Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Jel jsem s rodiči do Jižních Čech k Lipnu na dovolenou. Jelikož jsem fanoušek Jihočeského mineralogického klubu, tak jsem hned věděl, co si musím přivést - vltavín (aspoň jeden). Po konzultaci se známými, ke kterým jsme jeli, jsme zvolili, že navštívíme Slavče u Trhových Svin. Den kdy jsme odjížděli z Lipna domů jsme se tedy ještě jeli podívat do Slavče. Vesnici jsme našli snadno, ale na sbírání nebylo dobré počasí, protože celý týden bylo vedro, sucho a svítilo sluníčko. Pole byla vyschlá a po deseti minutách hledání se to ostatním přestávalo líbit. Všimli jsme si, že kolem nás projíždí nějaké slečny na koních. Honza se jich šel zeptat, kde se tu dají najít vltavíny a ony nás poslaly dál podél lesa na rozkopané pole.

Došli jsme tam a já si říkal, že to snad ani není možné. Vždyť vltavíny se nesmí kopat. No lidí zde bylo víc a já nebyl vyzbrojen naprosto ničím kromě klacku, který jsem zde našel. Začal jsem tedy "kopat" a jen doufal, že něco najdu, ale po pěti minutách jsem pochopil, že to nemá smysl. Uchýlil jsem se tedy k metodě chodit a hledat vyvětralé vltavíny na písku. Nic jsem nemohl najít (až na rozbité zelené střepy flašky, které mi všichni pořád nosili), a potom jsem narazil na obrovskou díru kousek od hlavního "tankodromu". Vlezl jsem dovnitř a hledal na stěnách.

Najednou jsem uslyšel Honzu, jak na mě volá ze shora. Vylezl jsem a on mi podal kus vltavínku, který byl ale náš první úlovek. Měl jsem radost, že aspoň neodjedu úplně s prázdnou, ale toužil jsem najít taky nějaký. No hledal jsem dál, ale stále nic. V tom přiběhla Aša (štěně) celá od lidského h..... => opravdu nechutné. No museli jsme jít a nějak chytit Ašu. Honza s Gábinou mi dali další dva kousky vltavínků a šli koupat Ašu v malé bahnivé kaluži. Když skončili, tak mi ještě táta dal jeden kousek vltavínku a odešli jsme. Potom jsme už bez Honzy, Gábiny a Aši jeli domů do starého dobrého Českého středohoří.

Poznámka:

Na podzim jsme se zde znovu stavili, ale tak pozdě, že když jsme přišli na pole, tak byla už skoro tma a nic se nedalo najít. No stejně jsem neměl zase nic na kopání ...