Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Uraninit

Uraninit (starými názvy uranin, smolinec, nasturan) je velmi pozoruhodným minerálem. Dlouhou dobu si jej lidstvo nevšímalo, aby si jej konečně v roce 1896 všiml francouzský fyzik Henry Bequerel a objevil v něm dosud neznámý fyzikální jev spadající do skupiny záření, který nazval radioaktivita. Jedná se o minerál s opravdu silnou radioaktivitou a podle toho je také nutno při jeho manipulaci splňovat určité zásady (například nevystavovat jeho blízkosti zbytečně dlouho, částečné odstínění vzorků v uzavřených krabičkách, skladování v dobře větraných neobývaných místnostech a mnohé další – o tom ale tento text není). Uraninit je typicky černý minerál, avšak může mít také nádech do tmavě zelené až hnědé barvy. Častá je přítomnost převážně výrazně barevných sekundárních minerálů uranu vyskytující se v okolí uraninitu či přímo na něm. Ačkoliv se jedná o krychlový minerál, jeho krystaly jsou velice vzácné (tvary krychle, oktaedru či spojky obou tvarů). Nejběžnější formou jsou pak masivní až páskované agregáty s výrazným ledvinitým povrchem. Jeho lesk může být polokovový, ale povětšinou je mastný až matný díky rozpadu krystalové mřížky způsobenou radioaktivitou. Jeho výskyt je vázán především na hydrotermální rudní žíly, některé granity a od nich odvozené pegmatity a dále syenity. Poměrně často doprovází stříbrné a arzenové zrudnění. Bohatými ložisky jsou také stratigrafické formace pískovců typicky alterované roztoky bohatými na uran a vanad.

Česká republika byla na uraninit nebývale bohatou zemí. Minulý čas je však v tomto případě opodstatněný, jelikož v období 1948 – 1989, kdy jsme spadali pod sovětskou sféru vlivu, byla valná většina uraninitu na našem území vytěžena a odeslána do sovětského svazu jako strategická surovina. S touto historií je bohužel také spjat těžký osud politických vězňů, kteří jej především v 50. letech museli nedobrovolně těžit a často za to zaplatili svým životem. Ve výčtu lokalit si tedy uvedeme i lokality považované dnes za vytěžené. „Domovskou“ lokalitou ze které byl minerál poprvé popsán (r. 1845) je Jáchymov. Na tomto ložisku se vyskytoval v hlubších partiích hydrotermálních žil se stříbrem a arzenem. Největší ložisko uraninitu na našem území však bylo v Příbrami, kde vytvářel v rámci obdobných žil jako v Jáchymově výrazné čočky až několik metrů dlouhé. Typické jsou odtud pak ledvinité agregáty s velikostí agregátů přes 20 cm. Výrazné ložisko těžené až do roku 2017 byla Horní Rožínka, která jako jediné ložisko uraninitu v ČR vydržela poměrně dlouhou dobu po přelomu 20. a 21. století. Mezi další ložiska patří například Zálesí, Předbořice, okolí Horního Slavkova, Abertamy, Olší, Hábří a sedimentárně je pak znám především z Ralska a Skuteče. V Ústeckém kraji je uraninit velice vzácným minerálem. Povětšinou se vyskytl jako přirozený minerál granitů například na ložisku Cínovec či Krupka, nicméně tyto ukázky mají hluboko pod 0,1 mm velikosti a nejsou tak sběratelsky významné. Vzácně byl nalezen v maximálně 1 mm velkých ukázkách na ložisku Moldava. Všechny uranové průzkumy z 2. poloviny 20. století v rámci Ústeckého kraje byly mířeny spíše na uranové slídy (například okolí Krupky či Měděnce).

Chemický vzorec	UO2
Minerální skupina	Oxidy
Krystalová soustava	Kubická
Štěpnost	Dobrá, podle oktaedru
Lom	Nerovný až lasturnatý
Lesk	Polokovový, mastný až matný
Vryp	Šedý až zelený, lesklý
Tvrdost	5-6
Hustota	10,63-10,95
Charakteristika	Vysoká radioaktivita, ledvinité černé agregáty.
Hojnost výskytu v ČR	Poměrně vzácný

Uraninit
(Příbram).
Velikost vzorku 91 mm.
(detail)

Uraninit v dolomitu
(Jáchomov - důl Barbora).
Velikost vzorku 92 mm.
(detail)

Uraninit
(Plavno u Jáchymova).
Velikost vzorku 59 mm.
(detail)