Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

No a jako vždy se také našlo pár odvážlivců, kteří se rozhodli vyzkoušet si hledání granátů a dalších minerálů od začátku do konce. (11.6. 2025)

Plán exkurze pro starší žáky je takový, že exkurze se skládá ze dvou lokalit v Českém středohoří a tematicky je tedy zaměřena na kenozoický vulkanismus a další dvě lokality jsou poté zaměřené na mosteckou pánev a sedimentární a ložiskovou geologii. Zatímco při první exkurzi panovaly příjemné teploty kolem 20 °C a plán exkurze nám vyšel naprosto bez chyby, tak o týden později nás čekaly teploty kolem 27 °C a plán exkurze se musel trochu upravit, jelikož jsme se na jednu z plánovaných lokalit nemohli dostat.

První lokalitou byl potok Granátka (či Kuzovský potok) u obce Dřemčice, což je pro mě speciální lokalita, jelikož tady to vlastně všechno začalo i pro mě – v roce 2009 jsem sem poprvé vyrazil na minerály. Tento potok protéká skrze pyroponosné sedimenty, tedy v podstatě směs štěrku a svahových půd, které díky blízké primární lokalitě Linhorka u Staré obsahují velké množství červeného granátu pyropu známého u nás jako Český granát. Kromě toho se zde ale dá najít spousta dalších zajímavých minerálů. A jelikož je vybírání zrníček barevných minerálů nenáročná činnost, tak je to přímo ideální exkurzní lokalita pro studenty.

Při druhém termínu se studenty 3.A jsme již měli posečenou louku u potoka a tak jsme zde mohli bez problému fungovat (18.6. 2025).

Studenti 3.A při vybírání granátů a dalších minerálů (18.6. 2025).

Při obou termínech exkurze jsme postupovali stejně. Nejprve jsme si pověděli něco o geologii lokality a o Českém granátu. Poté jsme se přesunuli k potoku k místu, které mám vyzkoušené, že se tam vejde větší množství lidí a na louce vedle potoka poté nechám většinu studentů. Vždy sebou přinesu velkou káď na vodu, do které se studenty nanosíme vodu z potoka, poté studentům ukážu, jak probíhá běžné rýžování minerálů z vodních toků a nakonec jim připravím materiál na probírání. Jinými slovy studenti se neumažou, nezapotí, zatímco z pedagoga se kouří a nezastaví se. Studenti si poté v pohodlí louky probírají na podmiskách pod květináč připravený materiál a vybírají zajímavé minerály.

Samozřejmě každý rok se najdou studenti, kteří chtějí sami vyzkoušet rýžování jako takové a kteří se nebojí vody a ušpinění, pustí do práce i přímo v potoce. Jsem rád, že i letos při obou dvou exkurzích se našlo pár takových odvážlivců, kupodivu často holek. Mezi oběma termíny exkurze byly kromě rozdílných teplot dva rozdíly. Zaprvé při prvním termínu nebyla ještě posekaná louka vedle potoka, takže studenti si tu museli vyšlapat místo na sezení v asi metrové trávě. A zároveň jelikož jsem věděl, že o týden později na toto místo půjdu ještě s druhou třídou, tak jsem nezahrabával jámu vytvořenou při prvním termínu a díky tomu měla druhá třída výrazně lepší materiál k probírání (při druhém termínu jsem jámu samozřejmě zaházel).

A výsledek jedné studentky Septimy - červené pyropy, jeden namodralý křemen (už jsme si mysleli, že se jedná o safír) a zelený olivín. (11.6. 2025)

Na druhé lokalitě Hnojnice jsme opět obdivovali kamenná slunce (18.6. 2025).

Druhé zmíněné se logicky promítlo do výsledků. Zatímco při první exkurzi největší nalezené granáty dosahovaly velikosti kolem 3 mm, tak při druhé exkurzi se povedlo najít také granáty větší. Kupodivu jsem největší granát našel přímo já a to jsem nesbíral. Při připravování materiálu pro studenty jsem totiž při závěrečném čištění materiálu na pánvi (od jílu a střepů) uviděl 5 mm velké dokonale oblé zrno pyropu. Je to současně můj největší pyrop nalezený na této lokalitě a nejspíš půjde časem na brus. Ale i studenti při druhé exkurzi našli větší pyropy vhodné k broušení. Kromě pyropů se našly také hojné olivíny, diopsidy, vzácně pak také zirkon a málem jsme také našli safír (respektive jeden nalezený namodralý křemen měl i tvar připomínající soudečkovitý krystal korundu, ale bohužel při bližší přezkoumání jsem safír nakonec vyloučil).

Po první lokalitě jsme se vydali na druhé místo spjaté se vznikem Českého středohoří a to do Hnojnic. Na této druhé lokalitě se nic nesbírá a chodíme se sem dívat na tzv. hnojnická kamenná slunce. Jedná se totiž o pozůstatek maarového kráteru, kdy horké magma proniklo v přípovrchových podmínkách do vrstvy silně zvodnělého slínovce, což vyvolalo explozi a vznik právě typického dalo by se říci svým původem podpovrchového vulkánu. Když poté studené slínovce plné vody napadaly do horké vulkanické brekcie, tak tuto brekcii tyto bloky ochladily a ve výsledku díky vysokému rozdílu teplot těchto dvou materiálů vznikla kolem každého kusu slínovce radiální síť trhlin směřující kolmo k centru těchto bloků slínovce.

Jedno z ikonických, ale bohužel již dávno vypadlých kamenných sluncí u Hnojnic (18.6. 2025).

Studenti Septimy při sběru zkamenělin na lokalitě Nečichy. (11.6. 2025)

Jelikož tedy tyto útvary vypadají jako slunce s paprsky kolem sebe, tak se jim začalo říkat „kamenná slunce“. My jsme si zde tedy tento vznik popsali, poté se zblízka podívali na samotná kamenná slunce a udělali jsme si zde tradiční společnou fotku. No a jelikož zde nebylo co sbírat, tak jsme zamířili na další lokalitu. Tou podle plánu má být lokalita Nečichy u Loun, ale lokalita se bohužel nachází u dvou velkých střelnic (vojenské a policejní), což znamená, že pokud především na vojenské střelnici probíhají střelby s většími kalibry, tak je les u střelnice uzavřen (což se dá snadno poznat podle toho, že silnici k lokalitě hlídají vojáci).

Při první exkurzi jsme lokalitu skutečně navštívili, takže nejprve shrnu tuto návštěvu. Lokalita je, jak jsme psal již výše, krytá v lese, což z ní dělá poměrně příjemné místo hlavně v letních pařících. Oproti předchozí lokalitě jsme se zde posunuli o cca 10 milionů let blíže do současnosti (z oligocénu do miocénu) a patří pod mosteckou pánev. Původně se v tomto místě vyskytovaly běžné jílovce sladkovodního močálu, které byly plné zkamenělin miocénní flóry a vzácně také flóry. Jenže jelikož se v tomto místě nacházela pod těmito jílovci uhelná sloj, která pravděpodobně vycházela přímo na povrch, tak došlo k jejímu přirozenému zahoření a vytvoření typické místní kontaktně metamorfované horniny – porcelanitu.

Studenti Septimy při sběru zkamenělin na lokalitě Nečichy. (11.6. 2025)

Studentům netrvalo dlouho a měli plno nálezů otisků pěkných listů starých přibližně 16 milionů let. (11.6. 2025)

Porcelanit je vlastně teplotně silně přeměněný jílovec s masivní až celistvou stavbou a který se dá využít například jako dekorační kámen (dříve byl dokonce označovaný jako porcelánový jaspis). Je také výrazně odolný vůči erozi a díky tomu zůstala tato lokalita zachována dodnes a okolní nevypalené jílovce už dávno odnesl zub času. Kromě porcelanitů vyhořením sloje vznikají také tmavé škváry obsahující zajímavé minerály a především teplo působí na okolní jílovce tak, že vypálením získají typicky cihlově červenou barvu (je to vlastně vypálení materiálu blízkému keramickému jílu přírodním procesem). Při tomto vypálení však zůstanou zachovány právě obsažené zkameněliny, což hraje do karet nám, kteří o tyto zkameněliny máme zájem.

V rámci naší exkurze se podařilo najít opět velké množství fosilních ukázek miocénní flóry. Nejhojnější byly samozřejmě zástupci druhu Typha latissima (rákos), pro které je tato lokalita známá. Mimo to se ale našlo také mnoho ukázek Alnus julianiformis (olše), Carpinus grandis (habr), Acer tricuspidatum (javor) a dokonce se našly i úlomky z větších listů druhu Craigia bronnii (dříve Dombeyopsis lobata). Mezi vzácné nálezy pak patřilo několik ukázek listů nepukalky Salvinia reussi. Bohužel z fauny jsme nenašli žádného zástupce, nicméně to je v tomto prostředí obecně dost těžké.

Náhradní lokalita za Nečichy jsou Dobrčice u Mostu (18.6. 2025).

Studenti 3.A při sběru minerálů a zkamenělin na lokalitě Dobrčice u Mostu (18.6. 2025).

Při druhém termínu jsme se bohužel k lokalitě tedy nedostali skrz ostré střelby na přilehlé vojenské střelnici, kdy vojáci uzavřou také blízkou silnici vedoucí kolem lokality. Pro tento případ mám vymyšlenou náhradní lokalitu a to Dobrčice u Mostu. Dobrčice jsou v podstatě po geologické stránce to samé co jsou Nečichy a dokonce jsou zajímavější ještě výskytem minerálů, jenže v rámci exkurzí tuto lokalitu mám až jako náhradní možnost skrz dlouhý přesun od nejbližšího místa parkování (přes 1,5 km) a zároveň je to k ní docela zajížďka z plánované trasy exkurze.

Lokalita postupně poměrně dost zarůstá, ale je zde stále vidět nemalá činnost sběratelů a to jak zkamenělin, tak minerálů. Studentům jsem pověděl něco o lokalitě, varoval jsem je, aby se přímo nevrtali ve stěně (stěny jsou zde poměrně vysoké a hrozí pád kamení) a zároveň jsem jim ukázal kde se dají sbírat zkameněliny a kde minerály. Jelikož jsem sebou neměl vzorky z této lokality na ukázku (vždy na exkurzích ukazuji materiál přímo z daných lokalit, aby studenti viděli, co přesně mají hledat a jak to vypadá), tak bylo potřeba nejprve některé najít, ale studenti se rychle rozkoukali.

Ukázka hojných pestře naběhlých útvarů tvořených převážně hematitem ve škváře lokality Dobrčice u Mostu (18.6. 2025).

Poslední zařazenou lokalitou exkurze je Březno u Loun. Tato lokalita nicméně pravděpodobně v roce 2026 zanikne. (11.6. 2025)

Mezi nejběžnější nálezy tedy patřily kovové krystalické agregáty hematitu, často pestře zbarvenými hlavně do modra. Samozřejmě tyhle „duhové kameny“ měli u studentů úspěch. Kromě toho je samozřejmě na lokalitě možné najít i další minerály, ale ty jsou povětšinou velice drobné a pro studenty nezajímavé. Ohledně zkamenělin není tato lokalita tak bohatá jako Nečichy. Přesto se tu povedlo najít poměrně dost ukázek po původním dřevě stromů (větší kusy dřev včetně suků či větvičky) a otisky především olší (nejběžnější Alnus julianiformis). Velice zajímavým nálezem, který nepatří mezi hojné nálezy byl malý kousek kapradiny Woodwardia muensteriana.

Čtvrtou a zároveň poslední navštívenou lokalitou byla lokalita Březno u Loun. V rámci této lokality mám smíšené pocity. Na jednu stranu jí mám rád, na druhou stranu ne. Svůj celkový postoj k této lokalitě proberu v samostatném připravovaném článku v budoucnu, jelikož toto místo za rok již nejspíš nebude existovat. Proč? Protože tu bude stát dálnice. Proto se na ní snažím vodit studenty, aby si ještě stihli posbírat pár tamních pěkných sádrovců. Sběratelská aktivita je na této lokalitě enormní a za poslední rok byla v podstatě všechna dosud kopatelná místa otevřena a vybrána, což je ale vzhledem k osudu lokality dobře.

Studenti 3.A při sběru sádrovců na lokalitě Březno u Loun (18.6. 2025).

Jeden z mnoha krystalů sádrovce, kterých se tu po každém dešti objevují desítky až stovky (18.6. 2025).

Při obou exkurzích si zde studenti našli velice pěkné ukázky sádrovců a to jak volné monoklinické krystaly do 6 cm, tak také v menší míře srostlice o podobné maximální velikosti. Kromě sádrovce se tu nic dalšího moc sbírat nedá, ale to studentům nevadilo a jak se říká: „To nejlepší má být nakonec.“ Proto mě potěšilo když při obou exkurzích studenti stále ještě sbírali i přes čas, kdy jsme měli exkurzi oficiálně ukončit a tedy mohli jet domů. Místo toho ale využili příležitosti a sbírali ještě pár minut dál.

Kdybych měl obě exkurze shrnout, tak vlastně každá z nich byla jedinečná, přestože se mělo jednat o stejný exkurzní plán. První byla za příjemnějších teplot, druhá zase s náhradní lokalitou. Tak či onak měly oba turnusy u studentů velký úspěch a jako obvykle jsem některé studenty nemohl z lokalit dostat do autobusu. Opět se potvrdilo, že praktická výuka v terénu je prostě výrazně zajímavější než učení se ve třídě. No a plán exkurze na příští rok se pravděpodobně bude muset změnit, jelikož poslední lokalita za rok bude už asi nedostupná.

Při exkurzích se daří nacházet také opravdu pěkné vzorky, které by si do své sbírky zařadil nejeden sběratel. (11.6. 2025)

FOTO = Fotografie z obou turnusů včetně nálezů

Skupinová fotografie třídy 7.SP při prvním turnusu geologické exkurze (11.6. 2025).

Skupinová fotografie třídy 3.A při druhém turnusu geologické exkurze (18.6. 2025).