Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Prohlídková štola Julius se spoustou původního důlního vybavení - prohlídka je zakončena jízdou závěsnou důlní vlečkou.

Už od rána nad námi ale visela hrozba deště, respektive náhodných přeháněk a bouřek. Navíc na místo srazu autobus se třídou dorazil o hodinu později, než bylo původně plánováno, takže jsme se hned ze začátku museli prát s poměrně velkým časovým skluzem. První lokalitou bylo zastavení u zámku Jezeří nedaleko Horního Jiřetína. Z parkoviště u zámku jsme se vydali po lesní cestě až k místu, které je známé z mnoha seriálů a filmů České televize – na vyhlídku nad zámkem Jezeří. Tato vyhlídka je ideálním místem k pozorování dobývací techniky v dole ČSA a v dole Vršany. Bohužel těžba ve velkolomu ČSA letos definitivně končí, ale ještě stále bylo možné pozorovat typickou tamní těžební techniku jako kolesová rýpadla KU300, KU800, zakladače, ale především ikonické korečkové rýpadlo RK5000.

Na vyhlídce jsme si samozřejmě udělali úvodní přednášku, kterou jsem tedy musel poněkud urychlit, abych dohnal hodinové zpoždění. Z plánované úvodní přednášky tedy mnoho nezůstalo, ale i tak jsme si pověděli zběžně o vývoji českého masivu, vývoji mostecké pánve a o těžbě hnědého uhlí v ČR v minulosti i v budoucnu. Přednášku jsem nějakým zázrakem zvládl zkrátit přibližně na hodinu a poté, co jsme si udělali společnou fotku, jsme se poté přesunuli zpět k autobusu. Už po cestě začínalo krápat a původní plán s návštěvou paleontologické lokality tedy nebyl ideální. Proto jsem raději rovnou zavolal do technického muzea v Kopistech u Mostu a pokusil se domluvit prohlídku na dřívější čas, což se naštěstí nakonec povedlo.

Ukázka zachranářského vybavení.

Místnost s množstvím menšího vybavení používaných v dolech.

Do muzea jsme se tedy dostali už kolem dvanácté hodiny. Rozdělili jsme se na 2 skupiny (naprosto náhodou na holky a kluky, což je v dnešní době až neuvěřitelné…) a naše klučičí skupina dostala jako průvodce bývalého důlního strojníka. To samozřejmě není úplně ideální, ale naštěstí pán pochytil mnoho věcí od bývalých horníků, respektive havířů, kteří zde provázejí. Postupně jsme prošli celou expozici, přičemž zde nechci povídat o všech věcech, které jsme viděli, jelikož by to zaprvé bylo na dlouho a za druhé bych rád podpořil návštěvnost muzea a zachoval ten wow efekt, který jsem tu zažil minulý rok. Tohle muzeum si to totiž rozhodně zaslouží! Takže pokud nevíte co, tak doporučuji jeho návštěvu v nějaké větší skupině.

Jen tedy rychlý souhrn toho, co jsme viděli: hornické šachty, parní těžní stroj, těžní věž, lampovnu, doprovodné expozice jako mineralogickou a paleontologickou expozici, expozici důlních svítidel, expozici důlního nářadí, smuteční síň hornických neštěstí, prohlídkovou štolu plnou těžební techniky a mnohé další. Prostě od začátku do konce paráda. Jedinou vadou na kráse byla absence nahrnutí studentů do klece, ale to jen z toho důvodu, že se aktuálně připravuje nová expozice, kde návštěvníci nastoupí do reálné těžní klece, sjedou několik metrů pod povrch a zde budou pokračovat v prohlídkové štole. Prostě velká věc, která bude pro toto muzeum v budoucnu naprosto zásadní!

Čistá šatna bývalého dolu Julius III.

Po teoretických prvních dvou lokalitách jsme se následně konečně dostali k vlastnímu sběru. Naší lokalitou byly opuky mělkého křídového moře v mostecké pánvi.

Opusťme ale nyní již muzeum a pojďme pokračovat dál v našem exkurzním dni. Další již třetí lokalita byla konečně sběratelská, respektive paleontologická. Bohužel o lokalitě nemohu veřejně mluvit, takže mohu říct jen to, že se jedná o zajímavou a poměrně dost dočasnou lokalitu křídové fauny v blízkosti mostecké pánve. No a zde jsem měl co dělat s opravdu živelnou letošní Kvartou, která je někdy na zabití. Myslím, že snad každý třetí žák v té třídě má ADHD, takže si dokážete představit, jak to asi na lokalitě vypadalo…

Na druhou stranu nálezy byly parádní. Především se povedla celá řada krásných nálezů velkých Inoceramů o velikosti schránek kolem 10 cm. Hojné byly také nálezy ježovek a pyritizovaných mořských houbovců. Co jsem ale naprosto nečekal byl nález páteře ryby! Ano, je až neuvěřitelné, co se dá najít při exkurzích a mě nepřestávají tyhle vzácné nálezy překvapovat. Páteř měla na délku přes 10 cm, ale říct přesně jakému druhu patřila je bohužel nad mé znalosti. Kolem půl čtvrté jsme se sbalili a pokračovali jsme na čtvrtou a poslední lokalitu, kterou bylo Březno u Loun.

Jeden z mnoha nalezených Inoceramů.

No a nejlepším vzorkem, který naprosto předčil mé očekávání, byla zachovalá páteř ryby!

Tuhle lokalitu mám zařazenou hlavně v exkurzi pro své starší studenty z 3.A a Septimy, ale jelikož už za rok lokalita pravděpodobně zanikne, tak jsem si řekl, že by bylo fajn ji ukázat také Kvartě. Březno u Loun je lokalita známá především díky sedimentární formaci z období křídy, tedy mesozoika (druhohor). Jenže my jsme jeli na zcela odlišnou lokalitu. Jelikož celá exkurze je zaměřena na mosteckou pánev, tak jsme zamířili na výchoz uhelných jílovců z období miocénu, která se u této obce také nachází. Na tomto místě se díky rozkladu pyritu nachází krásné ukázky minerálu sádrovce. Sádrovec zde tvoří především dokonalé monoklinické krystaly, ale nezřídka také estetické srostlice.

Kromě sádrovce se tu dá také pěkně pozorovat sled uhelných sedimentů, což je věc, která se k výkladu postupného vývoje mostecké pánve velice hodí. Jelikož jsme stále ještě trochu doháněli zpoždění, tak jsem studentům řekl jen to nejzásadnější a pustil je sbírat sádrovce. Nálezy byly opět hojné, jak je to na této lokalitě zvykem. Nejhojnější byly samozřejmě právě volné monoklinické krystaly do 6 cm, ale našlo se i několik sádrovcových drúz, které přehlédli kopáči a studentům udělaly velkou radost. Mimochodem tato lokalita je extrémně překopána, což je velice vidět především v posledním roce, ale vzhledem k tomu, že brzy zanikne se v podstatě jedná o záchranné sběry.

Poslední lokalitou bylo Březno u Loun, kde jsme se studenty sbírali ukázky minerálu sádrovce.

Nejhojnější nálezy na poslední lokalitě byly ale takovéto volné monoklinické krystaly sádrovců.

Exkurze jako taková končila krátce po 17. hodině a studenti byli nadšeni. Nakonec jsme během dne nezmokli, nikomu se nic nestalo (tedy až na mojí 4 kg palici, u které mi jeden student zlomil násadu) a studenti si odnesli spoustu zážitků z praktické geologie a krásné vlastní nálezy fosílií a minerálů. A o tom přesně tyto exkurze jsou – záživnou formou ukázat, že geologie může být zábavná a zajímavá věda. A konkrétně tato exkurze má za cíl dostat do povědomí studentů také fakt, že je tu nějaké kulturní dědictví v podobě uhelného hornictví s dlouholetou tradicí, které postupně nenávratně mizí.

FOTO = Fotografie z exkurze včetně nálezů

Skupinová fotografie třídy 4.KVA na začátku geologické exkurze (4.6. 2025).