Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Díky sesuvu vulkanoklastických hornin v levé části lomu jsou všechny zajímavé polohy s minerály bohužel pohřbené.

Ráno jsem tedy vyzvedl doma Jirku a vydali jsme se směr Děčín. Obecně lokality kolem Děčína mám teď dost daleko od domova (cesta mi trvá hodinu a půl oproti původní necelé hodince), takže se jim už moc nevěnuji. K lomu jsme tak dorazili až kolem půl jedenácté. Jelikož jsme nevěděli, jak to v lomu vypadá, tak jsme nejprve šli nalehko bez vybavení okouknout situaci.

Věc se má nakonec tak, že dané místo to má opravdu za sebou. Jelikož bylo místo od sběratelů tak podkopáno, tak se na něj zřítila vedlejší skála pevného bazaltu a kompletně ho pohřbila. Absolutně nepřipadá v úvahu jakékoliv vykopávání, jelikož skalní blok je volný, leží na suti a jakmile by se podkopal, tak hrozí jeho další pohyb, který by mohl skončit velice nevalně pro případného dotyčného, který by měl tak pitomý nápad. Zároveň v lomu probíhá postupné zavážení (od roku 2020 se zde netěží) + se rozpadavý materiál ze stěny postupně sune směrem dolů, a tak dané místo s dřívějšími nálezy postupně pohlcuje. Jinými slovy to má toto místo opravdu za sebou.

Pěkný příklad vrstevnatého zvětrávání bazaltu.

Velmi pěkná ukázka chlazení a tokových struktur bazaltu původně umístěného v podzemí.

Když už jsme tu ale byli, tak jsme se rozhodli projít další část stěny, která je nyní na chvíli přístupná (předpokládám, že postupně se zasype i tato část). Zde jsme si všimli, že ve stěně občas vyčuhují né úplně malé dutiny s natrolity. Všechny byly samozřejmě zničené díky tomu, že byly celá desetiletí otevřené, nicméně nás to utvrdilo v tom, že si dojdeme do aut pro věci a trochu se tomuto místu ještě pověnujeme. Za půl hodinky jsme tedy byli zpět a v půl dvanácté jsme začínali rozebírat stěnu. Kupodivu to šlo velice jednoduše, jelikož celá stěna byla dost napraskaná a odlučnost horniny zde způsobila to, že se hornina snadno rozebírala páčidlem.

Jenže po hodině jsme nenašli nic, co by stálo za řeč a materiálu jsme odlámali opravdu hodně. Dutiny, které jsme viděli na povrchu stěny, prostě v mase horniny nebyly. Trochu jsme nechápali, jak je to možné. Nakonec se nám tu za další hodinu povedlo pár natrolitů horší kvality. Jedna dutinka se povedla mně. Bohužel při vyndávání ze stěny vzorek upadl do sutě a už jsem ho nedokázal dohledat. O pár chvil předtím jsem v suti málem ztratil kladivo, které je výrazně odlišné od volných kamenů a navíc nabarvené červeně, aby bylo dobře vidět pro podobné případy, takže jeden kámen v tom množství sutě byl prostě ztracený.

V lomu se již netěží a probíhá jeho sanace vnitřní výsypkou.

Jedna z prvních vlaštovek - občas tu ještě nějaký ten natrolit vykoukne.

Naštěstí v suti jsem pak našel jinou, možná i zajímavější, dutinu s natrolitem, tentokrát zajímavě oranžově zbarveným. Vzorek nedosahuje kvalit sbírkáčů z předchozího místa, ale rozhodně se typově blíží podobnému materiálu a je škoda, že v daném místě jsou dutiny tak nehojné. Jirkovi se pak povedlo v jednom spadlém bloku pod stěnou otevřít jednu dutinu s bílým natrolitem, ale netypického sametového vzhledu s nízkými jehlicemi. Jednu polovinu dutiny mi dal, ale oba vzorky bude třeba formátovat řezem, jinak by se totálně rozsypaly.

Poté jsme zkusili ještě trošku hrábnout v okolí původního místa, ale velice rychle jsme se zase vrátili zpět, kde jsme předtím našli alespoň něco. Kromě Jirkova závěrečného vzorku už se nic neobjevilo. Oním vzorkem byla menší asi 2 cm dutinka s poměrně velkým cca 7 mm velkým apofylitem, u kterého jsme chvíli přemýšleli, zda-li se nejedná o gismondin (kvůli tvaru). Nakonec jsme se ale při bližším prozkoumání shodli na apofylitu. No a tím to asi skončilo…

Předpokládám, že se jedná o můj asi poslední vzorek místního natrolitu. Je sice jen stínem toho, co se zde dalo kdysi najít, ale i tak potěšil.

Co skončilo? No, pravděpodobně se na tuto lokalitu již asi nikdy nepodíváme. Jak jsem již psal – lom se postupně zaváží, zajímavá místa jsou buď zasypána nebo vytěžena a přestože zde zůstává možnost občas nějaký ten vzorek (možná i lepší kvality) najít, tak jsme prostě zažili bohatá léta 2016 – 2018, kdy jsme do lomu jezdili s povolením, mohli kopat na produktivním místě a byli odměněni krásnými vzorky za odvedenou práci. Ta doba už ale minula, a přestože nás z lomu dnes nikdo nevyhodil (podle mně se prostě jen hlídači nechtělo chodit až za námi), tak zkrátka nevidím důvod se sem ještě vracet.

Na závěr takové zhodnocení. Na lokalitě jsem byl celkově 13 krát a to v letech 2011, 2014, 2016, 2017, 2018, 2020 a 2024. Lokalita nám poskytla krásné ukázky muzejní kvality, které jsme prezentovali v časopise Minerál (6/2017), časopise Der Aufschluss (6/2020) a zároveň fotky těchto nálezů můžete vidět v několika odborných i popularizačních knihách. Přebytky z našich sběrů pak obohatily mnoho soukromých sbírek. Jedná se o jednu z mála klasických mineralogických lokalit v Českém středohoří, která až do roku 2017 byla naprosto bez problému přístupná díky vstřícnosti bývalého provozního pana Nárovce vůči sběratelům. Reportáže z let, kdy jsem o lokalitě raději nechtěl psát, postupně zveřejním na stránkách, jelikož jsem toho názoru, že tato lokalita je v podstatě zaniklá.

„Lom se s námi loučí posledními vzorky. Slunce zatahuje oponu, rychle se ochlazuje, odcházíme. Poslední ohlédnutí přes rameno, poslední rozloučení a poděkování za krásné zážitky, které se již nebudou opakovat.“

FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Dutina v bazaltu se stěnami porostlými sněhově bílými jehlicemi natrolitu
FOTO 2 = Dutina s radiálními jehlicovitými útvary natrolitu v dutině bazaltu