Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Jeden z výhledů, který se nám naskytl z vrcholu Číčova.

Jelikož už přes rok učím středoškoláky a letos i deváťáky na základce, kde ve třídě mám až 36 žáků, tak jsem ale tušil, že to asi půjde. :-) Počasí mělo být dnes typické podzimní a to ranní chladné ráno, pak slunné poledne a odpoledne s teplotami „na tričko“ a nakonec opět chladný večer. V podstatě každý ročník této exkurze měl stejné podmínky. Ráno jsem vyzvedl dvě účastnice v Lovosicích a pak už jsme jeli směr Hořenec. Trvalo to „jen“ 5 ročníků této exkurze, než jsem si konečně správně nastavil čas příjezdu, abych nepřijel pozdě, ale nakonec se to povedlo a dorazily jsme chvilku před ostatními. :-D

V půl deváté jsme se pak ve většině účastníků sešli na obvyklém místě pod vrchem Číčov. Pár opožděnců dorazilo do půl hodinky. Nakonec dorazilo 17 osob. Začali jsme jako obvykle a to velmi stručnou historií českého masivu a brzy jsme se vrhli na kenozoickou vulkanickou činnost, při které vzniklo i České středohoří. Opět jsem přinesl vzorky typických místních hornin a vysvětlil jsem, proč v různých fázích vývoje Českého středohoří vznikaly různé typy hornin. Přes následné sedimentární procesy v okolí tohoto vulkanického komplexu jsme se nakonec dostali až k lokalitě samotné.

V jednom ze starých místních lůmků jsme pak zkusili krátký sběr ze suti.

Některé nalezené krystaly byly dokonale čisté a dokonce i ukončené.

Vrch Číčov, dříve Hořenecký Špičák či Spitzberg, je totiž lokalitou nejkvalitnějších aragonitů v Evropě. Místní vínově žluté aragonity, které se pokusně také brousili do facetových brusů, jsou zastoupeny ve většině evropských muzeích a lepších mineralogických expozicích a sbírkách. Jelikož jsme však neměli zorané pole (byl zde vysazen jetel), tak jsme rovnou vystoupali na samotný vrch Číčov a podívali jsme se do krajiny kolem. Jelikož byl celkem silný opar a mlha, tak jsme toho moc neviděli, ale relativně blízké lokality a tělesa byla vidět a to například Bořeň, Granátový vrch „Bota“, lom Měrunice apod., ke kterým jsme si něco málo pověděli.

Hned poté jsme ještě sešli do jednoho z místních starých lumků na úpatí Číčova, kde se čas od času někdo pokusí zahrabat (je to zde zakázané). V suti se zde však sbírat smí, takže jsme bez nářadí během 15 minut našli spoustu pěkných ukázek místního aragonitu vypršelých ze sutě. Nechtěli jsme zbytečně přitahovat pozornost, takže jsme se poté již odebrali k autům a vyrazili jsme na další lokalitu. Tou byla kamenná slunce u Hnojnic. Tato lokalita je čistě vulkanologická, takže se na ní nedá nic sbírat, ale jelikož ji máme po cestě a je velmi významná, tak se na ní na 15 minutek zastavujeme.

Starý lom na lokalitě Hnojnice, což byla naše druhá lokalita.

Detail jednoho z hnojnických kamenných sluncí.

Jedná o maarový kráter, který vzniká při střetu horkého vystupujícího magmatu a studené podzemní vody kousek pod zemským povrchem. Výsledkem je pak mohutná freatomagmatická exploze, která všechen materiál z nadloží magmatu vyhodí do povětří a vzniká pak typický nasypaný kruhový kráter tvořený vulkanickou brekcií, často spečenou dohromady a uzavírající i xenolity hornin původně z nadloží magmatu. Díky rozdílné teplotě těchto xenolitů a okolní rozžhavené brekcie pak vznikají typické radiální trhliny kolem těchto xenolitů a vytvářejí jakási „slunce“. Právě tato lokalita je evropsky velice významná díky těmto kamenným sluncím.

Třetí lokalitou jsou Dřemčice, respektive potok Granátka nacházející se o kousek vedle. V Dřemčicích se hůře parkuje s více vozy, ale nakonec jsme se všichni pěkně vešli. Následoval přesun k potoku a po cestě jsme si ještě pod vrchem Kuzov udělali povídání o tom, jak se místní minerály do potoka dostali, co všechno zde budeme moci najít, jak se liší pyrop „Český granát“ od ostatních minerálů granátové skupiny a jak v okolí kdysi těžba tohoto polodrahokamu probíhala + jak probíhá dnes. Poté jsme se přesunuli přímo k potoku.

Před vlastním rýžováním jsem krátce ukázal jak na to a pak už se jen rýžovalo a vybíraly se zajímavé nálezy. Foto: Tomáš Tolde

V potoce Granátka je po letech zase možné konečně rýžovat, jelikož je zde voda.

Letos je stav hladiny podzemních vod v ČR obecně lepší než v minulých letech, což bylo vidět i na Granátce. V totiž bylo poměrně dost vody. Naposledy zde voda při této exkurzi byla v roce 2016, tedy při jejím prvním konání a od té doby jsme byli vždy závislí na malé tůni nacházející se výše proti proudu potoka. Letos to tedy vypadalo lépe, tedy né ideálně, ale určitě lépe. Rozhodl jsem se, že zkusíme štěstí v místě, kam jsem v minulosti rád chodil rýžovat, a kde jsem vždy nějaký ten pěkný větší pyrop našel. Bohužel toto místo je už tak silně překopané, že najít zde nějakou polohu, která by nám poskytla kvalitní materiál na rýžování je už v podstatě nemožné.

Přesto jsme mezi většími kameny nějaký ten štěrk nakonec vyhrabali. Následovalo proprání v přepravce a tedy oddělení štěrku od větších kamenů a nakonec naložení přineseného kbelíku. Z daného kbelíku si poté účastníci exkurze brali materiál a většinou se po něm jen zaprášilo. Samozřejmě jsem provedl rychlou instruktáž, jak rýžovat a poté to s větší i menší úspěšností ostatní opakovali. Na lokalitě jsme strávili něco přes hodinku a nálezy nakonec byly, jen nebyly kdovíjak velké.

Jedna ze skleniček se zrnky zajímavých minerálů. Jak je vidět - lokalita je stále více a více přesbírána.

Pod lokalitou jsme si udělali přednášku o tom co jsou to pyroklastické proudy a jak moc jsou nebezpečné. Foto: Václav Kabele

Především jsme samozřejmě nacházeli úlomky zrn pyropů do 2 mm, následované zelenými olivíny, hnědými až oranžovými zirkony a čas od času se objevil magnetit a ilmenit, kteří ale nebyly tím, co by účastníky nějak zaujalo. Z lokality jsme odcházeli většinou částečně promočení, ale věřím, že to stálo za to. Na návsi pak proběhla vzpoura a hromadný rychlý oběd mimo exkurzní plán. :-) Hned poté jsme už pokračovali dále a to směrem na již čtvrtou dnešní lokalitu, kterým byl Lukov u Milešova. Tentokrát jsme parkovali jinde, než obvykle a to dál za vsí, kde jsme měli větší prostor pro více aut.

Vydali jsme se po lesní cestě směrem k lokalitě a po cestě jsme krásně viděli horu Bořeň a nenápadné svahové sesuvy. U lokality jsme si udělali již klasický výklad o této velmi staré lokalitě, o místních minerálech, o tom jak se tyto minerály do místních hornin dostaly a především co je to pyroklastický proud a proč je to nejnebezpečnější doprovodný jev vulkanické činnosti. Poté jsme se již vrhli do sběru minerálů. Nejprve jsme své štěstí zkusili ve spodní části lokality, kde se nacházejí uloženiny pyroklastického proudu s množstvím krystalů kaersutitu a augitu, tedy zástupců skupiny amfibolu a klinopyroxenu.

Sběr v materiálu kenozoického pyroklastického proudu, kde jsme sbírali především krystaly kaersutitu a augitu.

Jeden z nálezů krystalu kaersutitu na lokalitě Lukov.

Nálezy byly poměrně slušné, ikdyž většinou velikost krystalů nepřesahovala 2 cm. Podařilo se najít ale i jeden cca 4 cm krystal. Asi tak po 20 minutách sběru jsme se pak přesunuli výše na nedávno objevené místo s velmi pěknými haüyny, tedy typickým minerálem sodalitové skupiny. Ten zde vytváří až 7 mm velká zarostlá zrna v sodalitickém tefritu. Bohužel jsme na ně ale dnes neměli štěstí a u většiny nálezů nedosahovala velikost zrn přes 1 mm. Našlo se ale i pár větších kusů a největší má něco mezi 3 – 4 mm.

No a potom se nám podařilo naštvat sršní hnízdo schované v patě stromu, které začaly létat všude kolem. Bohužel jedna z účastnic schytala i žihadlo a pro jistotu raději z exkurze odjížděla dřív. My ostatní jsme ještě chvíli hledali kaersutity a augity a poté jsme se vydali zpět k autům. U aut proběhl již tradiční vědomostní kvíz, kde účastníci uplatnili své vědomosti, které mohli nabrat při dnešní exkurzi. Výsledky některých z nich, především pravidelných účastníků, byly výborné (a budu se tvářit, že jsem neviděl to opisování :-D ). Dle dosažených vzorků si pak každý mohl odnést jeden ze vzorků, které jsem do soutěže věnoval, a které pocházely z různých částí Českého středohoří + jeden obsidián z Islandu.

Václavovy nálezy haüynu z Lukova. Zrna do 3 mm. Foto: Václav Kabele

Po návštěvě lokality Lukov jsme si udělali malý vědomostní kvíz.

Po soutěži nás čekala ještě jedna poslední lokalita a to údolí Rytina soutěska. Ta se nachází poměrně daleko od Lukova, takže se část účastníků již v Lukově odpojila a dál tedy pokračovalo jen 11 účastníků. Do Rytiny jsme dorazili krátce před pátou hodinou a čekal nás ještě výšlap k lokalitě. Tento výšlap je poměrně výživný, takže jsme si po cestě udělali několik přestávek, kdy jsem účastníkům popisoval různé geologické objekty, např. vertikální vulkanickou žílu bazaltu, polohu strusky, vulkanoklastika obsahující oligocénní zkameněliny, olivinický bazanit apod.

Nakonec jsme se vyškrábali až k lokalitě, kde jsme si pověděli něco o sesuvech v Českém středohoří, jelikož jsme se nacházeli přímo pod největším takovým sesuvem v tomto vulkanickém pohoří. No a potom to bylo trochu bojovka, jelikož pěšina k lokalitě zmizela vlivem dalšího takového sesuvu a museli jsme se k ní doslova proplést skrze popadané kmeny stromů. Stěna s nálezy místních minerálů je už poměrně dost sesucená a popravdě bych pořádně už nevěděl, kde bych zde měl nějaký pěkný vzorek najít. Každopádně v suti na zemi se stále sbírat dá a nějaké vzorky jsme hned začali nacházet.

Podle dosaženého počtu bodů si pak každý účastník exkurze mohl odnést jeden z minerálů, které jsem do soutěže věnoval. Kromě obsidiánu z Islandu byly všechny z Českého středohoří.

Údolí Rytina soutěska je stále více a více zarostlé a připomíná prales.

Nejběžnějším nálezem je zde kalcit a to buď v masivní nebo krystalické formě. Krystalky kalcitu jsou většinou ve formě drobných skalenoedrů, které se dají velmi snadno zabodnout do prstů a není to úplně příjemný pocit. Druhým minerálem, kvůli kterému jsme sem však hlavně šli, byl chabazit. Chabazit se zde nachází jak ve své klasické formě, tak v čočkovité formě fakolit. Obě formy jsou zde většinou bílé, čiré nebo vzácněji do růžova či zbarvené oxidy železa do červena. A všechny barvy se nám zde dnes podařilo najít.

Některé nalezené vzorky přitom nebyli vůbec špatné a popravdě jsem se divil, že se zde něco takového dá najít jen tak v suti. Ještě jsem z potoka vylovil kus oligocenního uhlí, které si účastníci exkurze rozebrali, jelikož chtěli doma vyzkoušet to vyhlášené „salónní uhlí“. Nakonec jsme krátce po 18. hodině končili a společně jsme se přesunuli zpět k autům. U aut bylo už dost šero a jako každý rok se touto exkurzí ukončil daný „exkurzní“ rok. Myslím, že účastníci byly spokojení a odnesli si pěkné ukázky minerálů z Českého středohoří.

Jeden z účastníků exkurze našel v suti takovýto krásný vzorek chabazitu.

Mě se o kus dál, opět v suti, povedl poměrně slušný vzorek fakolitu.

Při cestě domů jsem měl smíšené pocity, jelikož toto byl bohužel také poslední rok, kdy proběhlo všech 5 exkurzí, které jsme pořádali. Byl jsem tedy rád, že exkurze proběhly a zároveň trochu smutný, že další již nebudou. Do příštího roku totiž již další exkurze pravděpodobně vypisovat nebudu a to z více důvodů, které ještě nejspíš rozeberu v samostatném článku. Tak či onak je to velká škoda a tyto exkurze mi budou moc chybět. Hlavně mi ale budou chybět známé tváře, které na exkurze jezdili. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba se exkurze zase někdy obnoví. :-)

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa B) 5. ročník

Společná fotografie účastníků exkurze na lokalitě Hojnice.