Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Poslední zastavení ve Vaňově bylo u skalního útvaru Vrkoč.

S Martinem jsme přemýšleli, jakou jinou lokalitu navštívit a napadlo nás několik variant. Dokonce jsem se snažil domluvit vstup do kamenolomů Těchlovice a Soutěsky (samozřejmě neúspěšně, jelikož sběratelé zde nejsou vítání). Žádná z nich však nebyla ideální a některé máme již zařazené v jiných exkurzních trasách. Nakonec jsem při procházení mapy narazil ještě na jednu lokalitu na děčínsku, která však nebyla mineralogická, ale paleontologická. Je však i velmi zajímavá z hlediska vulkanologického a vlastně je ideální exkurzní lokalitou. Její jméno je Ludvíkovice a není moc známá v obecném povědomí.

Exkurze se měla konat již v sobotu 5.6., ale kvůli předpovědi hrozící velkými bouřkami z vedra, jsme danou exkurzi o týden odložili. Mezitím se nám samozřejmě dost lidí odhlásilo, a tak jsem věděl, že na další exkurzi již stačím sám. Martin navíc v pátek večer něco oslavoval, a tak nebyl druhý den jaksi služby schopný. :-) První lokalita byla jako vždy ve Vaňově v Ústí nad Labem. Zde jsme nejprve vystoupali až na vyhlídku nad Vrkočem. Zde jsme si udělali úvodní přednášku o základech deskové tektoniky, vzniku českého masivu a poté o regionální geologii Českého středohoří. Postupně jsme si probrali jednotlivé fáze vzniku tohoto vulkanického pohoří s pohledem do geologické mapy.

Výklad o historii těžby hnědého uhlí na Byňovsku. Foto Václav Kabele.

Druhou lokalitou byly Suletice, kde jsme již sbírali minerály.

Samozřejmě nechyběl velmi zběžný náhled na petrologii hornin Českého středohoří nad několika přinesenými vzorky hornin. Po této úvodní přednášce jsme ještě využili pěkného výhledu z vyhlídky a ukázali jsme si všechny geologicky zajímavé objekty v okolí včetně vaňovského zlomu, aktivních sesuvů, přívodních drah, erozních údolí, kamenných moří, lakolitu Mariánské skály a dalších. Poté jsme se již přesunuli zpět k Vaňovskému vodopádu. Zde jsme si pověděli o tom, jak vzniká typická sloupcovitá odlučnost bazaltu a dalších vulkanických hornin při chladnutí magmatu a proč jsou místní sloupce tak silné, na rozdíl od těch na Panské skále u Kamenického Šenova.

Mezi vyhlídkou a vodopádem jsme se navíc ještě zastavili u výchozu, kde je dobře vidět, jak kdysi horká bazaltová láva natekla do vodního prostředí a vytvořila zde vrstvu vulkanoklastik. V únoru 2018 se zde část této stěny utrhla, a tak jsme si pověděli i o rizicích takovéhoto území. Při cestě zpět k autům jsme se pak ještě krátce zastavili u výchozu pískovce křídového stáří (konkrétně merboltického souvrství) a pověděli jsme si, proč je toto nejvyšší souvrství mělkého křídového moře zachováno jen v Českém středohoří. Nakonec jsme sestoupili až k Vrkoči, kde jsme si pověděli o jedinečnosti tohoto výchozu přívodní dráhy bazaltu a proč jsou místní sloupce tak zvláštně pokroucené.

Jeden z nejmladších účastníků exkurze našel tento parádní vzorek s kaersutitem v alterovaném vulkanitu.

Tefrit s dutinou pnou krystalů chabazitu (Suletice).
Velikost vzorku 109 mm.

Ve stěně je zde stále ještě vidět dutina s natrolitem, a jelikož Mariánská skála letos již nebyla, tak jsme si o zeolitových minerálech pověděli něco málo již zde. Poté jsme nasedli do aut a pomalu se přesunuli na druhou dnešní lokalitu, kterou tedy již nebyla Mariánská skála jako obvykle, ale rovnou Suletice. V Suleticích je vždy trochu problém zaparkovat, ale naštěstí jsme to jako vždy nějak zvládli. Než jsme vyrazili k hlavní mineralogické lokalitě, tak jsme si pověděli o uhelné sedimentaci mezi tehdejšími sopkami, o místní těžbě tohoto nepříliš kvalitního hnědého uhlí a také o významných paleontologických nálezech v blízkém okolí.

Následoval již přesun přímo na mineralogickou lokalitu. Tato lokalita má jednu zajímavost – jsou to vlastně lokality dvě umístěné hned vedle sebe. My jsme si nejprve udělali povídání o alteraci tefritu, o tom, jak rozlišit dva místní velmi podobné horninotvorné minerály ze skupiny klinopyroxenu a amfibolu a o chemismu těchto minerálů. Pro zjednodušení jsme pak používaly jednoduše označení augit (přestože složení místního klinopyroxenu není tak úplně jasné) a kaersutit. Dále jsme si ale i pověděli o tom, že hned vedle výchozu s alterovanným tefritem plným krystalů augitu a kaersutitu se nachází další výchoz, tentokrát silně proplyněného tefritu s hojnými krystaly zeolitů.

Naší třetí lokalitou byl opuštěný lom u Ludvíkovic.

Výklad na téma "lahary" na lokalitě Ludvíkovice. Foto Václav Kabele.

Hlavní minerál, který se ve vedlejším výchozu nachází je chabazit a to i v čočkovité srostlici zvané fakolit. Mimo to se zde dá vzácněji objevit thomsonit a dále kalcit. Na lokalitě jsme následně strávili asi hodinku času sběrem minerálů ze suti a našly se pěkné kousky. Především malý Matyáš našel pěkný vzorek s kaersutitem. Já jsem se zašel jako vždy podívat také k vedlejšímu výchozu, porozbíjel jsem pár kamenů a poté jsem přinesl účastníkům exkurze na rozdání místní zeolity. Myslím, že ze Suletic si každý odnášel alespoň jeden pěkný vzoreček získaný vlastním sběrem. Následoval přesun směr Sokolí vrch u Děčína.

Náhradní lokalita Ludvíkovice má několik velkých východ. Nevětší z nich je to, že se jedná o starý opuštěný lom, odkud nás nikdo nebude vyhánět a druhá velká výhoda je ta, že se dají nechat auta zaparkovaná na větším parkovišti na Sokolím vrchu (na stejném parkovišti, kde normálně necháváme stát auta i před cestou na Folknáře), takže jsme odteď chodili už jen pěšky a nemuseli jsem se strachovat o parkování. Třetí exkurzní lokalitou tedy byly Ludvíkovice. K této lokalitě jsme se museli dostat skrze vysokou trávu a hromadu kopřiv, ale nakonec to myslím stálo za to. Nejprve jsme si na větší ploše uprostřed lomu udělali úvodní přednášku k lokalitě.

V tomto lomu jsme se nejprve podívali na uloženiny laharů s relikty zeolity mineralizovaných dřev.

Zde vysvětluji, jak postupovat při určování nalezených otisků listů.
Foto Lenka Seidlmeierová.

Zmínili jsme si její historii a především jsme se zaměřili na postupný vznik lokality, tedy na její afinitu k blízkému děčínskému stratovulkánu a o mocných tělesech laharů a vulkanoklastik. Samozřejmě nemohla chybět zmínka o tom, že se jedná o první lokalitu v oherském riftu s prokazatelnou lavicí tvořenou pemzou a hned nad ní několika paleoreliéfy zasypanými sopečným popelem. U stěny jsme se pak podívali na jeden z laharů a ukázali jsme si také drobné zeolity mineralizovaná dřívka oligocénních dřevin. Účastníky exkurze lokalita zdá se zaujala víc než jsem čekal, jelikož jsem je téměř nemohl od stěny dostat. A to nejlepší nás teprve čekalo.

O kus dál v nejvyšší partii lomu je poměrně slušný plácek, kde jsme si mohli odložit a hned u něj se dají sbírat otisky rostlin (listy, kořeny, větvičky, atp.) v přeplaveném vulkanoklastickém pískovci. V tomto materiálu se občas najde velmi jemnozrnná poloha s hojnými pozůstatky oligocénní flóry. Na lokalitě jsme strávili asi hodinku a během tohoto čas use našla celá řada zkamenělin. Nejhojnější byly zástupci rodu Alnus a Daphnogene, ale našlo se i mnoho dalších. Dokonce se našly i dvě kapradiny a jedna z nich se povedla mě, takže jsem si z exkurze odnesl také jeden vzoreček do sbírky. Některé účastníky zaujala také zmínka o pemze, takže se alespoň pro jeden kousek vydali.

Nálezy si účastníci mohli zkusit určit dle připravených tabulí s popisky.

Otisk listu Rumohra recentior (Ludvíkovice).
Velikost vzorku 93 mm..

Náhradní lokalita měla nakonec velký úspěch, za což jsem velice rád. Poté jsme se přesunuli zpět k autům, kde hrozilo, že by se do 5 minut mohl spustit déšť. Využili jsme tedy situace a napsali jsme si v případném bezpečí aut malý vědomostní kvíz z témat, která jsme dnes na exkurzi probrali. Dle dosažených výsledků si pak účastníci mohli vybírat z řady přinesených vzorků z různých dalších částí Českého středohoří. Letos soutěž dopadla velmi dobře a bylo vidět, že si účastníci z mého výkladu také odnesli řadu znalostí, což je jedna z hlavních věcí, které si za našich exkurzí můžete odnést. :-)

No a následovala již poslední lokalita. Tou byl již klasicky Pustý vrch u Folknářů. Cesta k lokalitě byla opět vysokou trávou plnou klíšťat, nicméně louka byla v plném květu a myslím, že jsem nebyl jediný, koho to dobilo pozitivní energií. Po příchodu na lokalitu (kde již mimochodem spadl nebezpečný převis, který zde visel od orku 2016 od řádění jistého obchodníka s kameny), jsme si udělali poslední přednášku. Zaměřili jsme se na místní horninu – bazaltický trachyandezit až trachybazalt, což je jedna z nejpevnějších vulkanických hornin v Českém středohoří. V této velmi houževnaté hornině se zde nacházejí dutiny plné minerálů.

Na parkovišti jsme si udělali již klasickou vědomostní soutěž o některé typické minerály z Českého středohoří.

Sběr v suti na lokkalitě Pustý vrch u Folknářů.

Nejhojnějším minerálem na lokalitě je thomsonit tvořící charakteristické radiální krystalické agregáty s bílým středem a čirým okrajem. Dutiny, ve kterých se zde nachází, jsou až 15 cm velké, ale my jsme dnes samozřejmě sběrem v suti takto velké ukázky nenašli. Druhým velmi hojným minerálem lokality je phillipsit, který tvoří buď bílé povlaky dutin nebo zajímavé keříčkovité až provázkovité agregáty bílé a béžové barvy. Další minerály lokality jsou například vzácný gismondin, kalcit, kaersutit, natrolit a další. Ty jsme dnes ale také nenašli.

Přesto jsme v suti objevili řadu pěkných ukázek místních minerálů. Kolem 17:20 jsme exkurzi ukončili. Někdo zůstal o trochu déle a ještě sbíral a já jsem ještě hodil Vojtu, který vyhrál účast na exkurzi v letošní soutěži o nález roku u mě na stránkách, na vlak do Ústí. Dnešní exkurze se tedy nakonec i s náhradní lokalitou vyvedla. Přesto vzhledem k tomu, co se na lokalitách poslední dobou děje, je jasné, že budeme muset buď velmi výrazně změnit plán našich exkurzí či je úplně ukončit. No, uvidí se, co s Martinem vymyslíme…

Během 15 minut jsem zde našel tyto ukázky thomsonitů. Většinu jsem samozřejmě rozdal.

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa A) 6. ročník

Společná fotografie účastníků exkurze u Vaňovského vodopádu.