Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Lokalita Hnojnice je známá především díky tzv. hnojnickým kamenným sluncím, které jsou tvořeny xenolity slínovce a puklinami vzniklými díky chlazení okolního materiálu z těchto "studených" úlomků.

Exkurze začíná u vrchu Číčov poblíž obce Hořenec. V 8:30 jsem zde měl sraz s dnešními účastníky, ale bohužel jsem poté co jsem vyrazil z domu zjistil, že jsem si zapomněl polní lopatku, která bude dnes nutná, tak jsem se pro ni vrátil a na místo srazu tedy dorazil v 8:40. No u této exkurze už je to jaksi tradice. :D Jakmile jsem se se všemi přivítal, tak jsem rozbalil geologickou mapu Českého středohoří a začal s výkladem, který tentokrát trval „jen“ půl hodiny (většinou se zakecám a úvodní přednáška má třeba hodinu a půl). Je ale pravda, že jsem si dost informací nechal na později, jelikož na jednotlivých lokalitách už by poté nebylo moc co říkat. Po výkladu jsme se společně přesunuli na vedlejší pole, které ale bohužel nebylo zorané a tak jsme sbírali úplné zbytky. I přesto se našlo dost aragonitových úlomků.

Poté jsme společně vystoupali na vrchol kopce Číčov, odkud je krásný výhled do okolí, takže jsme si mohli ukázat například vrch Bořeň, jehož vznik jsme si vysvětlovali v úvodní přednášce, a dále třeba lom Měrunice, vrchy Svinky, nedalekou bývalou těžebnu porcelanitů Dobrčice, Granátových vrch a další zajímavosti v okolí. Své slovo dostal také výklad o likvidaci místního kopce sběrateli, kteří kopou v přírodní rezervaci. Po výhledu jsme sestoupili opět níže do obou starých lomů, ze kterých pochází většina starých sběrů kvalitních ukázek místního aragonitu. I zde se dalo sbírat, jelikož čas od času zdě nějaký sběratel i přes zákaz kopne sondu a díky tomu se na povrch dostanou různě velké aragonitové úlomky. Některé úlomky byly však poměrně velké (našel se kus krystalu kolem 8 cm) a také úzké ale podlouhlé dokonale omezené krystalky.

Účastníci exkurze se nejdříve koncentrovali mezi zbytky špinavých kaluží. Poté jsme se rozhodli nakopat nějaký materiál a přesunout se výše proti proudu potoka.

Přímé sluneční světlo v rozlišování zrnek granátu od ostatního materiálu výrazně pomáhá.

Na zoraném poli pod lůmky jsme bohužel nenašli žádný zajímavější vzorek aragonitu, ale úlomky jsme zde také nalezli. Poté jsme se už přesunuli k autům a vydali se dále za obec Hnojnice, kde se nachází druhá lokalita, kterou jsem letos nově zařadil do harmonogramu této exkurze. Na této lokalitě se sice minerály sbírat nedají, ale pro výklad a pochopení vzniku Českého středohoří je naprosto ideální exkurzní lokalitou. Jedná se totiž o poměrně zachovalý pozůstatek maarového kráteru, který následně nebyl vyplněný magmatem a díky příhodným podmínkám se nám jeho podoba včetně pěkných odkrytých výchozů zachovala dodnes. My jsme si zde vysvětlili, jak takový kráter vzniká a zaměřili jsme se na slavná „hnojnická kamenná slunce“, která jsou zde na všech výchozech k vidění. Účastníci si díky jednoduché myslící hře poté dokázali představit kulovitý tvar kráteru a místo přívodní dráhy, čímž si pěkně spojili dosud získané informace.

Další lokalitou byly asi nejočekávanější Dřemčice. V Dřemčičích jsme zaparkovali na návsi a vydali se totiž k blízkému potoku Granátka. Pod vrcholem Kuzov jsme si ještě udělali krátkou přednášku o tom, jak se skrze přívodní dráhy vulkanických těles dostaly pyropy neboli České granáty a další zajímavé minerály na zemský povrch a poté do štěrků, které se zde od pradávna těží. Potom jsme ale trochu narazili, jelikož v potoce nebyla voda, která je tak trochu zásadní, když jdete rýžovat. Granáty se sice dají najít také na okolních polích v ornici, ale my jsme se tak snadno nevzdali. V místě blízko můstku jsme si nakopali nějaký materiál v posledních zbytcích vody, která se v několika kalužích ještě držela a poté jsme se přesunuli výše proti směru „toku“, kde jsme našli několik větších tůní. A zde se konečně dalo v pohodě rýžovat.

Výřad materiálu, který se dal najít. Jednalo se většinou o křemen, ilmenit, rohovce, české granáty a druhohorní zkameněliny.

Čtvrtou lokalitou byly výchozy pyroklastik poblíž obce Lukov.

Všichni si během hodinky našli několik desítek zrn rudých pyropů. Kromě pyropů se našli například ještě ilmenity, ale zirkon a ni tolik připomínaný safír a diamant se z logických důvodů nepodařilo nalézt. :D Po přesunu zpět k vozidlům a rychlém obědě jsme se přesunuli na již čtvrtou dnešní lokalitu, kterou byl Lukov u Milešova. Lukov je známou, ale poměrně opomíjenou lokalitou, kde se v alterovaných bazaltech a pyroklastikách dají najít hezké ukázky krystalů kaersutitu čili čedičového amfibolu a také augitu náležící do skupiny klinopyroxenu. Díky tomu, že jsou zde v lese odkryté dva výchozy v pyroklastikách jsme si mohli nějaké ty krystaly najít. No a že se nám dařilo. Během hodinky jsme si tu našli každý nějaký ten hezký kousek amfibolu. Bohužel augity se tentokrát jaksi neurodili kromě jednoho malého krystalu, ale účastníci exkurze mohli alespoň díky tomu rozlišit tvar obou minerálů díky projekcím krystalů, které dostali v obrazové příloze k exkurzi. Srovnávali pak tvary toho čeho našli s tím co měli na papíře a shodli se na tom, že vše co našli je amfibol což byla pravda.

Ve vsi jsme si pak ještě udělali již klasický krátký kvíz, který na každou exkurzi připravuji trochu jiný, aby se otázky neopakovali. Kdo odpověděl správně dostal bod, kdo špatně tak o bod přišel. Dané „písemky“ jsem pak zkontroloval, obodoval a podle bodového hodnocení si účastníci mohli vybírat z přibližně 15 vzorků minerálů, které jsem jim přivezl jako soutěžní ceny. Každý si tak odnášel nějaký ten šutřík do sbírky navíc. :) Zde jsme se rozloučili s Tomášem a jeho bratrem a vydali jsme se na tentokrát nejdelší přesun k poslední lokalitě, kterou je Rytina soutěska poblíž Sebuzína. Rytina je v této exkurzi umístěna záměrně. Nachází se sice poměrně daleko od Lukova, ale během hodiny si zde člověk stihne prohlédnout vypreparovanou vulkanickou žílu, projevy aktivní sesuvné činnosti, relikty malých uzavřených jezer mezi tehdejšími sopkami ve kterých vznikaly malé sloje uhlí a nakonec si zde i najde minerály ze skupiny zeolitů, které k Českému středohoří neodmyslitelně patří.

Společná fotka účastníků exkurze v Lukově.

Poslední lokalitou exkurze bylo údolí Rytina soutěska, kde lze dobře pozorovat aktivní svahové sesuvy.

Údolí Rytina soutěska s přilehlým postranním údolím Jezuitská rokle jsou velmi zajímavé území, kde by se dala v podstatě udělat celodenní exkurze aniž by člověk musel opustit tento prostor. K nalezení jsou zde různé druhy minerálů, především ze skupiny zeolitů, ale díky sedimentaci také hezké ukázky zkamenělin. My jsme se zastavili pouze u jednoho výchozu, kde jsme asi půl hodiny sbírali chabazity i v jeho čočkovité formě fakolitu a kalcity. Kdo chtěl mohl si také odnést ukázku třetihorního hnědého uhlí, kterého zde bylo poměrně dost díky jarnímu tání sněhu, které způsobilo sesuv většího kusu uhelné slojky výše v údolí a přenos uhlí v korytě až k výchozu s chabazity. Kolem šesté hodiny se již začalo smrákat a tak jsme se společně vydali zpět k autům, kde jsme se rozloučili a rozjeli se domů. Myslím, že dnešní exkurze byla i v menším množství velmi vydařená díky pěkným nálezům a také skvělému složení lidí. Tak zase příště někde ahoj, třeba zase na další exkurzi.

FOTO = Naše exkurze - České středohoří (trasa B) 2. ročník