Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Již asi měsíc se chystám znovu podívat na lokalitu fosilních miocénních rostlin v Jezuitské rokli. Naše poslední návštěva na konci minulého roku skončila bohužel nezdarem, jelikož se nám všechny vzorky nakonec rozpadly, přestože byly naimpregnované. Od té doby se mnou Martin na lokalitu nechtěl jet, jelikož by se dle jeho slov zase všechno rozpadlo. Po včerejší návštěvě Dolních Zálezel a Mariánské skály jsem nevěděl, jestli ještě budu mít vůbec chuť někam na šutry jít. Martin chtěl jet na průzkum jedné lokality kalcitu, ale já jsem chtěl dnešní slunečný den využít jinak. Nakonec jsem se ale rozhodl, že na ty zkameněliny přeci jen pojedu, trochu se projdu a vyzkouším také různé impregnační metody na nalezené vzorky.

Náš paleontologický výkop při mém příchodu.

Povedl se mi dokonce opět nález samčího květenství břízy.

Rozhodl jsem se, že se projdu když je tak pěkně a zaparkoval jsem u spodní části údolí Rytina soutěska. Vzal jsem si vybavení a pomalu bez spěchu jsem se vydal do kopce. Jarní les byl naprosto úžasný a musím říct, že po dlouhé době jsem dobyl trochu pozitivní energie. Není to sice nejlehčí ani nejkratší cesta k lokalitě, ale rozhodně doporučuji vzít to tudy a vychutnat si přírodu v údolí.
Pomalu jsem se vyškrábal až na dolní konec Jezuitské rokle. Díky nezakrytosti terénu vegetací, která ještě nestačila vyrůst jsem měl možnost důkladně pozorovat projevy postupného sesouvání materiálu údolím směrem dolů a také se mi podařilo najít několik nadějných míst, kde jsem v úlomcích identifikoval bitumenózní břidlice a diatomity nacházející se pod povrchem.

Po hodinu trvajícím výstupu jsem se konečně dostal k samotnému výkopu, který jsme zde založili před necelým rokem. Výkop se vždy během několika měsíců z části zasutí a tak jsem dnes nejdříve hrabal materiál ven, abych si odkryl vrstvy sedimentů. Když se mi to končně povedlo začlo vlastní opatrné vyndávání větších kusů břidlic a světlých diatomitů. Vždy jsem si připravil hromádku materiálu, který jsem následně kladívkem s plochou špičkou rozbíjel na tenké pláty, ve kterých se téměř pokaždé objevil nějaký ten otisk listu.
Nejvíce nálezu jako vždy na tomto místě patřila skořicovníku Daphnogene cinnamomifolia. Zdá se v minimálně v sedimentech zastižených tímto výkopem tvoří až 80% všech fosílií.

Nažka javoru (Jezuitská rokle).
Velikost vzorku 65 mm.

Carya serrifolia? (Jezuitská rokle).
Velikost vzorku 96 mm.

Dalšími nálezy byly tentokrát poměrně časté ukázky javorů a to častěji nažek než listů. Listy patřili druhu Acer tricuspidatum. Povedl se mi dokonce opět nález samčího květenství břízy (Betula sp.), který jsem zde našel také v září loňského roku v jediném vzorku. Další nálezy patřily také druhům Laurophyllum sp., Carya sp. (Carya serrifolia?), Ulmus pyramidalis, Alnus sp. a Cercidiphyllum crenatum.
Na lokalitě jsem nakonec strávil něco přes dvě hodinky a před odchodem jsem ještě z části zasutil výkop, jelikož začínal být již poměrně velký. Příště buď kopnu na stejném místě a nebo se přesunu na některé z dnes vytipovaných míst. Tak či ona, jsem tento výkop zahrnul jak jen to šlo. Nejideálnější se jeví místo s pravděpodobně vypadálenými porcelanitovými jíly, kde by vzorky také nemusely tak rychle podléhat destrukci díky vysychání.

Po návratu domů jsem se posilnil a ihned se šel věnovat nalezeným vzorkům. Vzorky z této lokality totiž díky velkému zastoupení jílů v hornině při vysychání praskají, což vede k částečné či naprosté destrukci vzorků. Tentokrát jsem měl v plánu vyzkoušet hned několik impregnačních metod, ale nakonec jsem vyzkoušel pouze jednu. Opět jsem si rozmíchal perchlor, ve kterém jsem rozpustil velké množství polystyrenu až se polystyren téměř nechtěl rozpouštět. Tím jsem získal velmi vazké lepidlo, kterým jsem vzorky natřel. Některé vzorky jsem dokonce zkoušel do roztoku ponořit, aby se tekutina dostala do všech skulin. Po uschnutí první vrsvy jsem na vzorky nanesl ještě jednu vrstvu. Při práci jsem používal gumové rukavice, jelikož tato látka se potom špatně dostává z kůže a navíc je perchlor toxický. Některé vzorky jsem tímto nátěrem nejspíš zachránil, ale jiné se přesto časem rozpadnou. Nezbývá tedy najít jiné řešení jak vzorky naimpregnovat.

Asi nejlepší nález dne - Daphnogene cinnamomifolia.

FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Ulmus pyramidalis
FOTO 2 = Daphnogene cinnamomifolia a Alnus sp.
FOTO 3 = Daphnogene cinnamomifolia
FOTO 4 = Laurophyllum sp.
FOTO 5 = Cercidiphyllum crenatum
FOTO 6 = Carya serrifolia?
FOTO 7 = Nažka javoru
FOTO 8 = Acer tricuspidatum
FOTO 9 = Samčí květenství Betula sp
FOTO 10 = Daphnogene cinnamomifolia