Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Jeden z prvních vyndaných kamenů z pukliny a hned jeden z největších.

Na lokalitu jsme přijeli něco po desáté hodině, převlékli se a vyrazili k lomu. Počasí bylo nádherné, byly dva stupně nad nulou, ale krásně začalo prosvítávat sluníčko, takže bylo teplo. Po příchodu k našemu místu, kde jsme na podzim kopali radiobaryty, jsme odklidili sníh a začali vybalovat věci. Kuba byl natěšený na baryty a já se zase těšil, až se půjdu podívat na pyrity. Od Kuby jsem slyšel „Já s tebou nepůjdu je to strašně rozbahněné a většinu lomu pokrývá sníh, nemá to cenu, ještě tam zapadneš“. A to já si naopak říkal: „Tak nechoď, aspoň zbude víc pyritů pro mě a je nad nulou, tak ten sníh pomalu sleze“, říkal jsem si. Za pár hodin jsem za své rozhodnutí a za neuposlechnutí rady tvrdě zaplatil, ale o tom až níže.

Čekal nás nelehký úkol a to odstranit velký balvan, který je zaklíněn v „naší“ trhlině. Již dvakrát jsme se ho snažili rozbít, ale neúspěšně. Asi dvě hodiny jsme se usilovně snažili tento balvan rozbít, ale povedlo se nám ho pouze zmenšit. Nezbývalo nám tedy nic jiného nežli se pokusit obkopat tento velký kámen a pokusit se získat aspoň část krásný barytů. Po dlouhém úsilí jsme začali vyndávat vzorky, avšak bylo nám jasné, že bez odstranění velkého kamene, který se nechtěl za žádnou cenu hnout, se již k dalším barytům nedostaneme. Síly začaly ubývat a tak jsem se rozhodl, že přišel pravý čas vyrazit na pyrity. Podíval jsem se ještě letmo po lomu a měl jsem radost, že na některých místech sníh již není.

Velká drůza xx radiobarytu na puklině křemence (Jeníkov u Duchcova).
Velikost krystalů do 15 mm.

Další část pukliny obkopaná a připravená k odebrání. :)

Oblékl jsem si své oblíbené holínky, vzal si tašku na pyrity a vyrazil na svá místečka. Většina míst byla pod sněhem, ale tam kde teče voda tak tam sníh nebyl. Na prvním místě jsem si nasbíral asi šest pyritů a pokračoval dále do středu lomu. Tam jsem měl v plánu projít těsně kolem vody a takto obejít celý lom. Na konec lomu jsem se ale ani zdaleka nepodíval. Podcenil jsem totiž terén blízko vody. Udělal jsem jeden špatný krok a jednou nohou jsem se propadl do bláta, okamžitě se kolem mé nohy začala linout voda a já nemohl se svou pravou nohou hnout. Snažil jsem se svou nohu vyprostit i s holínkou, ale marně. Má holínka už byla na úrovni s terénem a přes okraje do ní začala proudit voda a začal jsem pociťovat opravdu nepříjemný chlad na pravé noze. Podíval jsem se na druhou nohu a ta na tom nebyla o moc lépe, právě naopak mi začínala sjíždět směrem do zamrzlé vody.

Bylo mi hned jasné, že tenký led na hladině mou nohu neudrží ani na chvilku. Začínal jsem propadat panice a nevěděl jsem co mám dělat. Chtěl jsem začít křičet na Kubu, ale potom jsem si uvědomil, že to nemá cenu, neuslyšel by mě. Chlad v pravé noze byl již strašný, musel jsem něco začít dělat a to hned. Jediná věc co mě napadla, bylo vyzout si pravou holínku. Tak jsem také udělal a dal jsem svou nohu na pevnou zem, má ponožka pomalu začala nasávat vlhko z roztávajícího sněhu. Zima byla již nesnesitelná a to jsem ještě netušil, že má druhá holina je již pod vodou a začíná se do ní lít voda ze zatopeného lomu. Opět mě zachvátila panika, byla mi děsná zima na nohy, ale i na ruce, protože jsem se snažil zachránit svou holínku. Pomocí rukou jsem odhazoval bláto kolem mé uvězněné holínky, ale však bez úspěchu.

Drůza xx radiobarytu na puklině křemence (Jeníkov u Duchcova).
Velikost vzorku 147 mm.

Po chvilce jsem už stál oběma nohama pouze v ponožkách na rozblácené zemi, pohled na utopenou holinku mě moc netěšil, ale v tu chvíli jsem měl trochu jiné priority a to dostat se do tepla. Popadl jsem tašku s pyrity, jako kdyby na ní závisel můj život, zmuchlal ponožky celé od bláta a strčil je do kapsy od kalhot, které mimochodem byli opravdu maskovací, protože takhle špinavé nikdy nebyly. Ruce jsem měl od bláta, že ani nebylo poznat, že na nich mám hodinky. Byl jsem bos a na zemi, kde byl sníh. Nohy už jsem zimou už ani necítil. Nejtěžší úkol mě ale čekal a to vyškrábat se nahoru po svahu, který klouzal. Po pár zmařených pokusech se mi to povedlo a já jsem se rozeběhnul směrem ke Kubovi. Chvílemi jsem se bál, abych nešlápl bosou nohou na něco ostrého, protože kolem Jeníkovského lomu, který je v létě používán jako přírodní koupaliště je s prominutím neskutečný, ale opravdu neskutečný nepořádek od PET láhví a rozbitých skleněných láhví z kterých jsem měl největší strach, že na ně šlápnu. Běžel jsem a cestou si všiml mladého páru, jak mě pozorují a pochechtávají se. To už jsem byl jen kousek od místa, kde jsem měl batoh a slyšel bušení od Kuby.

Hezká drůza xx radiobarytu na puklině křemence
(Jeníkov u Duchcova).
Velikost vzorku 154 mm.

Doběhl jsem celý špinavý a volám na Kubu a říkám: „Hele!“ Ukazoval jsem mu svou bosou špinavou nohu. Chudák se na mě podíval a nechápal co se děje. Vysvětlil jsem mu, co se mi stalo a on se zeptal, jestli mi má jít pro mé uvězněné holiny. Má odpověď byla jednoduchá: „No pokud i ty chceš přijít o boty tak prosím.“ Začal jsem si sundávat své špinavé oblečení a mýt si ruce a nohy. Byla mi zima, ale už to nebylo tak hrozné. Bylo kolem čtvrté a tak jsme začali balit vzorky, které jsme vykopali. Každý si odnesl pár pěkných vzorků, začalo se už stmívat a my jsme šli k autu. Tam mi Kuba v autě pustil topení abych se zahřál, ale i tak mi byla pekelná zima...

VIDEO = Jeníkov u Duchcova (15.1. 2016)
FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Krystaly radiobarytu na puklině křemence
FOTO 2 = Drůza xx radiobarytu na puklině křemence
FOTO 3 = Drůza xx radiobarytu na puklině křemence
FOTO 4 = Hezká drůza xx radiobarytu na puklině křemence
FOTO 5 = Velká drůza xx radiobarytu na puklině křemence