Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Z Českých granátů jsem byl tak nadšený, že jsem se další sobotu znovu vydal do Dřemčic. Tentokrát jsme již dobře zaparkovali na návsi a vydali se směle ke Kuzovu. Jedna věc nám to ovšem tentokrát pořádně zkomplikovala - v sobotu ráno u nás v Brné napadlo trošku sněhu (asi tak 3 mm), a ten mě přece nezastaví že? Jenže ve výše položených Dřemčicích bohužel napadly asi 3 cm sněhu a potok zamrzl. "No a skončil jsem", říkal jsem si. Pokoušel jsem se led rozbít kladivem, ale byl tak silný, že se mi to nepodařilo. Ruce jsem měl tak zkřehlé, že mě přestávaly poslouchat. Nandal jsem si rukavice, které se mi jako zázrakem objevili v kapce a přemýšlel jsem, co bude dál. Podíval jsem se na zmrzlý štěrk, ze kterého jsem před týdnem vybíral zrnka pyropů. A najednou mě napadla spásná myšlenka. Vzal jsem si kladiva a začal jsem doslova odštípávat hroudy zmrzlého štěrku do tašky. Když byla taška plná, sbalil jsem si věci a šel k autu. Bábrdle se divila, že jdu tak brzy a zhrozila se, když uviděla tašku plnou štěrku. Odjeli jsme domu a dal jsem tašku ke kotli, aby rozmrzla. Druhý den jsem si připravil misku, láhev horké vody, tašku s rozmraženým štěrkem a pinzetu. Začal jsem rýžovat za stálého přidávání horké vody a hned jsem vybíral zrnka pyropů. Takhle jsem to dělal ještě asi 14 dní, než jsem štěrk spotřeboval. No hold se dá rýžovat i v zimě, když se chce... (ale příště pojedu do Dřemčic radši jindy, než v zimě :D ).