Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Články: Rýžování

zveřejněno 1.7. 2012

Existuje jeden způsob hledání minerálů, který je jiný než klasické rozbíjení tvrdých hornin či pochůzky po polích atd... Tomuto způsobu se říká rýžování. Téměř každý si pod pojmem rýžování vybaví amerického zlatokopa s talířem v rukou, jak klečí u potoka a hledá zlato. Jde však o mnohem víc než jen o obyčejné prohánění materiálu na pánvi.

Co to vlastně rýžování je:

Rýžovní je způsob získávání minerálů využívající jejich rozdílnou hustotu. K rýžování je nezbytná voda, která působí jako síla rozdělující materiál. Každý minerál či ruda má jinou hustotu, která se projevuje v jejich hmotnosti. Rýžovací pánev (viz níže) má dutý tvar, který je k roztřídění materiálu naprosto nepostradatelný.

Pomůcky bez kterých se u potoka neobejdete.

Potřeby:

1. Rýžovací pánev:
Tato pomůcka je důležitá pro ty, kteří chtějí strávit celý den u potoka či říčky a rýžovat těžké (a většinou vzácné) minerály. Existují různé typy pánví, ale na naše potoky se nejlépe hodí pánev zvaná "čínský klobouk". Jedná se o klasickou trichtýřovitou pánev ve které se těžký materiál usazuje ve vrcholu pánve. Já používám pánev o průměru 40 cm, což znamená velkou pánev. Pánev by měla být z nereznoucího kovu. Vždy když skončíte s rýžováním nechte pánev pořádně vyschnout, aby nezačala reznout.
Obecně platí, že na určité minerály jsou vhodné určité pánve. Například na barevné minerály (pyrop, zirkon, olivín, ilmenit, pleonas, safír, atd...) je vhodné používat pánve se světlým povrchem. Pokud však chcete rýžovat zlato je naprosto nejlepší černá keramická pánev. Nutno podotknout, že jelikož je zlato barevné je vidět i na světlých pánvích, ale na černé je prostě vidět nejlépe. Slyšel jsem i o postupu, kdy se pánev nad ohněm rozžhaví do červena (ty kovové) a potom se rychle schladí v ledové vodě. Pokud se tento postup opakuje vícekrát, měla by se pánev zbarvit do modrého odstínu, na kterém je zlato vidět lépe. Ovšem zase nebudou vidět modré minerály jako je třeba safír.

2. Užitečné pomůcky:
Mezi tyto pomůcky řadím hlavně dvě naprosto nepostradatelné věci a to pinzetu a nádoby na minerály (zkumavky, sklenice, krabičky, plechovky,....). Pinzetu použijete při vybírání většinou titěrných zrnek minerálů a nádoby potřebujete, aby jste si tyto minerály mohli odnést. Mám vyzkoušené, že lepší jsou uzavíratelné a nepropustné nádoby jako zkumavky a sklenice. Můžete do nich totiž napustit vodu a při vkládání vzorku stačí pinzetu se zrnem pouze ponořit do vody a pustit. Ti kteří zde vodu nemají musí setřásat přilepené zrno z pinzety a občas vám může toto zrno snadno vypadnout a nenávratně zmizet v potoce či štěrku.

3. Ostatní:
Při rýžování se vám budou hodit různé pomůcky. K získání vhodného materiálu se hodí lopata a krumpáč. Na nabírání vetšího množství materiálu se hodí kbelík. K roztřídění materiálu použijete síta. Pokud má síto vyšší okraje, je to jen lepší. Na české potoky a řeky se nejlépe hodí síto s průměrem otvorů 0,3 až 0,5 cm. Pánev lze přenášet v obyčejné nákupní tašce, ale existují i speciální látkové tašky na rýžovací pánve.

Na černé rýžovací pánvi je zlato snadněji viditelné.

Historie

Historie rýžování je stejně stará jako lidská schopnost zpracovávat vyrýžované materiály. První kdo rýžovali zlato byli již staří Babyloňané a další starověké národy. U nás se jako první rýžováním zabývali Keltové a po nich následovali již Slované.
Samotnou kapitolu tvoří doba tzv. zlatých horeček v Severní Americe. Na západním pobřeží, středozápadě a na Aljašce těchto horeček propuklo hned několik. Lidé se tenkrát vzdávali všeho majetku a odjížděli do těchto oblastí zkusit své štěstí a hledat zlato. Většině z nich se to nepovedlo, ale někteří na tom vydělali. Jedni z nejznámějších zlatokopů jsou takzvaní Čtyřicátníci, kteří hledali zlato v Kalifornii. Sledovali zlato proti proudu řek a potoků až k jeho primárnímu nalezišti, což bývaly velké křemenné žíly protínající kilometry krajiny. I dnes se zde tyto křemenné žíly těží a získává se z nich zlato a jiné vzácné kovy.

Výběr místa k rýžování:

Výběr místa je vždy zavyslý na minerálu, který chceme nalézt. V ČR je díky bohaté geologické minulosti možné rýžovat více než 100 druhů minerálů. Můžeme rýžovat kovy (zlato, stříbro, magnetit, platinu,...) a odolné minerály (odrůdy korundu, pyropy,...). Kdo se alespoň trochu seznámí s obecnými geologickými poměry v zájmové oblasti už lehce odvodí, které minerály může na pánvi nalézt. Například z vulkanického podloží lze získat granát pyrop (u nás nazývaný Český granát), magnetit, olivín, v Českém Středohoří i diamant (v ČS se našly asi 4 diamanty jako jediné v Evropě). Z metamorfovaných hornin můžeme získat odrůdy korundu (safír a pleonas), zlato, stříbro. Těžké minerály, které lze rýžovat se také nazývají těžký podíl.

Minerály se díky své hustotě usazují v říčních či potočních sedimentech a to většinou ne na povrchu, ale v hloubkách kolem 0,5 metru. Nejlepší jsou k rýžování meandrující vodní toky, kde se vytvářejí písčité či štěrkové náplavy. Na obrázku je vyznačen mírně meandrující vodní tok. V některých místech (body A a D) se materíál strhává a takto se minerály dostávají do vodních toků. Na jiných místech (body B a C) se materiál ukládá (sedimentuje) a z tohoto materiálu budeme brát náš písek či štěrk do pánve. Častá jsou také místa s rozsypy, kde již řeka není či již netvoří jejich břeh (například pískovny či slepá ramena řek) a také z tohoto materiálu mohou být zajímavé nálezy. Zajímavá místa k rýžování lze nalézt na internetu. K nejznámějším v ČR patří Jizerská louka a řeka Otava.

Znázornění vodního toku.

Postup při rýžování

Nejdříve získáme materiál, který budeme rýžovat. Jak již bylo řečeno, ten se často nenachází přímo na povrchu a tak si nakopeme trochu hlubšího materiálu. Na pánev si dáme asi jednu třetinu obsahu pánve. Poté pánev ponoříme do tekoucí vody (ne moc tekoucí a ne stojaté) a začneme pávní klepat dobředu a dozadu, tak aby se nám materiál nevyplavoval. Na pánvi dochází k odplavení drobných částeček hlíny, jílu a jiných nečistot. Podle potřeby si pomůžeme prsty v rozmělňování větších hrudek jílu či hlíny. Tento postup opakujeme dokud v pánvi již nevzniká kalná voda.
Pro začátečníky je nyní lepší vyndat pánev z vody (ale vodu v pánvi nechat) a pro ostatní vyndat pánev napůl z vody, tak aby nám do pánve vtékala nová voda a stará zase odtékala. Nyní začneme s klasickými krouživými pohyby, kdy do pánve vháníme vodu a zároveň z pánve vyplavujeme vodu s částečkami štěrku či písku, který zůstává na okraji pánve. Těžký materiál se při těchto pohybech separuje na dně pánve a lehký zůstává nahoře, kde ho voda odplavuje. Tento postup střídáme s posupem, kdy opět materiál na pánvi proklepáváme.

Když nám na pánvi zbývá už jen minimum matriálu, přichází poslední fáze rýžování. V této závěrečné části rýžování je lepší vyndat pánev z vody úplně. Matriál na pánvi pomocí trochy vody rozprostřeme. Tento těžký podíl se většinou skládá z křemenného písku, tmavého magnetitu a ostatních těžkých minerálů, které hledáme. Pořádně si prohlédneme rozprostřený materiál na pánvi a pomocí prstu či pinzety vyndáváme minerály o které nám jde. No a to je celý princip rýžování. Zní to lehce, ale pro začátečníka to moc lehké není. Někdy je lepší si těžký materiál z poslední fáze rýžování slévat do nádob, které si doma můžete postupně v klidu probrat. Někteří sběratelé si do pánve přidávají mýdlovou vodu pro snížení povrchového napětí vody. Některé minerály lze snadno separovat pomocí magnetu přiloženého na spodní straně pánve.

Pro získávání těžkého materiáu se dá také použít splav.

Jiné typy získávání naplavených minerálů:

V dnešní době se již tyto těžké minerály průmyslově nezískávají metodou rýžování, ale pomocí plavení. Rozebírat různé techniky plavení dnešních strojů by bylo velmi složité a pro naše účely i zbytečné, takže si povězme alespoň o tzv. rýžovnickém splavu. Jedná se o zařízení, ve kterém se težký matriál samovolně bez lidské práce usazuje a my už jen potom vybíráme těžké minerály, které chceme. Jak vidíte na obrázku, jedná se o jednoduché zařízení složené ze tří ploch, s hrubými štětinami a příčkami mezi kterými se materiál zasekává (zde umělá tráva, koberec a příčky). Splav se umístí přímo do proudu tak, aby větší množství vody procházelo skrz. Proud sebou unáší i částečky těžkého matriálu, který se zarazí ve štětinách a přepážkách. Toto zařízení se skvěle hodí jako doplnění k rýžování. Například když člověk rýžuje a až se přepážky naplní matriálem, jen si ho přerýžuje a jedeme dále.

Rýžovnické splavy si zlatokopové dlouhou dobu vyráběli sami z dostupných materiálů. V obrázku nahoře vidíte takoto klasický "home-made" splav. Účinnost těchto splavů je však často špatná.
V dnešní době však již v ČR najdeme výrobce kvalitních rýžovnických splavů, ve kterých jsou použity správné materiály. Především zde mluvíme o tzv. hornickém mechu, který je speciálně vytvořen pro zachycování těžkého podílu, tedy zlata, granátů apod. Tyto splavy vyrábí můj kamarád, který rýžuje již řadu let a během této doby nasbíral mnoho zkušeností přímo v terénu. Výsledkem jeho práce jsou ručně vyráběné splavy, jejichž účinnost je velmi vysoká, jen málokterá zlatinka vám z komor uteče a navíc jsou lehké a snadno se přenáší. Splavy i další rýžovnickou výbavu lze objednávat na těchto stránkách, kde naleznete také předváděcí video. Na splavy je záruka 5 let a v krabici je přibalen jednoduchý návod jak splav používat.

Profesionální rýžovnický splav VB Extreme Pro, který používám.

Slovo na závěr:

Přestože jě většina našich vodních toků dnes již většinou dávno přerýžována, neznamená to, že zde nelze nic nalézt. Každé jaro se při tání sněhu zvednou hladiny vodních toků a objevuje se nový materiál, který skrývá různé poklady. Navíc se jedná o velmi příjemný způsob jak strávit celý den v přírodě u vody, ikdyž z toho trochu bolí za krkem.