Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Články: Aktuální situace kolem českých burz (můj názor)

zveřejněno 10.12. 2024

Mineralogické, paleontologické a zkrátka šutrácké burzy … Jsou to akce, které někteří obdivovatelé neživé přírody milují, jiní je naopak moc nemusí. Jsou ale klasickou součástí sběratelské kultury nejen u nás v ČR. Určitě jste minimálně někdy slyšeli o „Minerals show“ třeba v americkém Tusconu nebo o vyhlášené německé Munich mineral show. U nás je synonymem této kategorie akcí třeba Tišňovská mineralogická burza. V tomto článku bych se rád zaměřil na poněkud znepokojivý trend, kterého jsem si za posledních pár let všiml v rámci burz v ČR. Zároveň upozorňuji, že se jedná o můj vlastní názor, tedy není to nijak směroplatné a je čistě na vás, jak se na tuto věc díváte vy …

Trocha historie:

Před rokem 1989 byly burzy v Československu výrazně odlišné od těch akcí, které známe dnes. Zaprvé byl zakázaný prodej vzorků za peníze, jelikož socialismus neuznává osobní vlastnictví či princip kapitálu. Vzorky se mohli jen vyměňovat a burzy se neoznačovali slovem „burza“, ale zasedání či setkání. Jednou z prvních z nich byla právě burza, tedy ehm … „1. zasedání moravskoslezských sběratelů nerostů“ v Tišňově a to 10.4. 1976. Akce byla tehdy opravdu organizovaným setkáním zájemců o mineralogii, a abyste se na ní dostali, tak jste museli být většinou součástí nějakého zájmového sdružení a především jste museli být přijati k účasti na akci schvalovací komisí. Burza začala úvodním proslovem, následovala diskuze, prohlídka a výměna vystavených vzorků a zhodnocení zasedání. Mnohem více než dnešní burzy tedy taková akce připomínala standardní vědeckou konferenci. Jelikož jsem (naštěstí) nezažil dobu před rokem 1989, tak vím jen o dvou dalších podobných akcích, které v té době probíhaly a to setkání v Příbrami a setkání v České Lípě.

Pokud jich bylo více, tak mě prosím omluvte za mnou neznalost, ale další informace jsem nedohledal. Pokud máte třeba schované nějaké fotky z těchto akcí, které byste chtěli ukázat, tak se mi prosím ozvěte na email mysli.warp@seznam.cz a můžeme je do tohoto článku přidat.

Zásadní změna nastala až v roce 1991. Díky změně režimu byly burzy uvolněny i pro běžné vystavovatele bez nutnosti členství v různých klubech, ale také pro běžné návštěvníky, kteří si konečně mohli koupit nějaký vzorek. Tato změna byla samozřejmě k nelibosti řady starších sběratelů, ale jakmile si obecně společnost začala zvykat na principy tržní ekonomiky, tak se vše nakonec usadilo. Jenže v tu chvíli se objevil další problém. Nejdříve se dostaly záplavy tuctových vzorků ze zahraničí (např. Brazílie, Rumunsko apod.) a poté se začali objevovat různé výrobky z minerálů. Jakmile se do celé věci začala motat také esoterika, tak se z burz pomalu začaly stávat akce, pro které kamarád Martin vymyslel trefný název "korálkobraní". Postupně však těchto akcí přibývalo a jednou z nich byla třeba dnes velice oblíbená předvánoční mineralogická burza v Písku. Ta se poprvé konala v roce 1996 a následně se dlouhou dobu pořádala v prostorách Prácheňského muzea v Písku. Pro rozšiřující burzu, stísněné prostory muzea a obtížné parkování byla později přesunuta do sportovní haly Elim taktéž v Písku. Navíc z náboženských důvodů je na této burze zakázán prodej esoterických předmětů (hala Elim patří Církvi Bratrské), takže přestože zde najdete spoustu korálků a šmuků, tak alespoň další obtěžující předměty zde nejsou. Písecká burza je krásný příklad dobře zorganizované a postupně se zlepšující burzy. Podobně se k problematice šmuků postavili také některé další burzy. Na velice oblíbené Amatérské burze v Praze Strašnicích konané od roku 2004 šmuky téměř neuvidíte (pouze pokud se jedná o přírodní minerály bez výraznějších úprav – a brusy jsou povoleny). V roce 2010 se například začala konat také Amatérská burza minerálů a zkamenělin v Teplicích, kde je úplně stejný zákaz ohledně šmuků. Mimochodem tuším, že teplická burza je jediná, která má ve svém názvu také obsažené zkameněliny, které jsou obecně na burzách k vidění v podřadném množství vůči minerálům. Další zajímavou burzou je ta v Říčanech (konaná od roku 2016), kde je zajímavý doprovodný program pro návštěvníky včetně geoparku a možnosti si říznout a vyleštit kameny. Za asi poslední zajímavou novou burzu považuji pak tu v Týně nad Vltavou, která se koná od roku 2022, a která je zaměřena hlavně na vltavíny. Její první ročník byl také plný zajímavého doprovodného programu plného přednášek.

Jedna z nejstarších burz u nás je předvánoční burza v Písku.	Burzy v době kolem roku 2019 - i dvě hodiny před koncem burz bývávalo narváno. Dnes se podobnému pohledu přibližuje pouze doba cca hodinu po začátku burzy a rozhodně né na každé burze.	V roce 2010 se začala konat také burza v Teplicích, která se již od začátku koná na půdě tamního gymnázia.

Jednou z málo relativně nových a zároveň kvalitních burz je burza v Říčanech. Tato burza má celou řadu doprovodných programů a expozic.	Některé opravdu staré burzy se již bohužel nekonají jako například burza v České Lípě (zde její 38. ročník v roce 2017).	Další klasickou burzou je ta v příbramském kulturním domě. Přesto si všimněte sortimentu na pravých stolech, které zabírají výraznou plochu burzy. Navíc se nejedná o jediného prodejce.

Mimochodem původní koncept jisté „uzavřenosti“ společnosti na burze stále částečně přetrvává díky tomu, že i dnešní burzy mají zahájení většinou o dvě hodiny dříve, než je oficiální otevření veřejnosti. Tento čas dnes většina vystavovatelů využívá pro přípravu vzorků na stoly, ale zároveň je to čas, kdy se dostanete k tomu nejlepšímu a vzorky se na burze v tomto čase také hojně obchodují právě pouze mezi vystavovateli. Běžný návštěvník je tak o tyto vzorky ochuzen.

Pojďme si nakonec říci, co to znamená slovo „burza“ a zde si pomohu citací z Wikipedie: „Burza je instituce, která organizuje trh s investičními nástroji. Prostřednictvím burzy lze nakupovat a prodávat různé investiční nástroje (cenné papíry, investiční certifikáty, warranty, futures aj.). … Setkávají se zde emitenti a investoři. Emitenti získávají na burze finanční prostředky pro své podnikání, investoři mají možnost své volné finanční prostředky zhodnotit. Burza má podobu oboustranné aukce, kde o konečné ceně obchodovaného instrumentu rozhoduje stav nabídky a poptávky. Cena takto získaná se nazývá kurz.“ Burzy s minerály, zkamenělinami a dalším nerostným materiálem je tedy opravdu jakousi variantou pravé burzy, kde dominuje obchod s komoditami mezi vystavovateli (eminenty) a kupujícími (investory). Funguje zde princip nabídky a poptávky, kdy je vám nabízeno nějaké zboží a je čistě na vás, zda-li je pro vás nabídka dostatečně zajímavá pro uskutečnění dané investice. Mimochodem slovo burza pochází z latinského „bursa“, což je v překladu výměna a taková výměna může proběhnout buď formou výměny zboží za zboží, služby, pomocí měny, ale i dalších způsobů (například i informace mají svou hodnotu).

Níže budu používat pojmy jako „obchodování“ či „investice“, ale prosím nemyslete si díky tomu o mně, že navštěvuji burzy pro finanční zisk. Je to jen správné označení pojmů.

Já osobně jsem se s burzami poprvé setkal v roce 2010, kdy jsem poprvé navštívil burzu v Teplicích a z tehdejší návštěvy jsem byl opravdu uchvácen, jelikož to pro mě byla první zkušenost s tolika vzorky, které jsem si případně mohl pořídit. Má první účast na burze jako vystavovatel byla opět v Teplicích v roce 2014, kdy jsem si poprvé vyzkoušel také roli člověka, který na burze nabídne své vzorky. Od té doby zajdu jako vystavovatel či běžný návštěvník na několik burz ročně a burzy jsou pro mě důležitá forma osobního setkání s dalšími sběrateli.

Má první zkušenost s burzami na traně vystavovatele se uskutečnila v září roku 2014 na burze v Teplicích.	V roce 2019 na amatérské burze v Praze - Strašnicích.	Rok 2022 a atypická květnová burza na Smíchově (ta bývá standardně v prosinci).

V Příbrami se konají doknce dvě burzy. Jedna z nich je však ze skupiny "korálkobraní".	Burza na Smíchově je atypická a zasloužila by si vlastní článek. Koná se v zajímavém prostředí stanice přírodovědců.	Teplická bruza se koná v architektonicky nejzajímavějším prostředí ze všech burz, které navštěvuji.

Obří veletrhy a prodejní výstavy jsou u nás také hojně k vidění. Zde například akce v roce 2022 v pražských Holešovivích.	Dobře si prohlédněte nabídku nejbližších stolů na burze v Příbrami - vpravo korálky, vlevo přírodní minerály a hned vedle špěrky.	Mezi sběrateli velice oblíbená amatérská burza ve Strašnicích, kteá se dlouhodobě brání tomu, aby vystavovatel měl více než 2 stoly. A to je velmi dobře!

Jedna z větších ale celkem příjemných akcí, která se dnes již nekoná, byla prodejní výstava v Praze - Ládví (rok 2019).	Doba covidu byla pro burzy šílená. Organizátoři a vystavovatelé nikdy nevěděli, jestli burza bude či nebude. Zde fotka ze září roku 2020 na akci v Ládví.	Tak jak postupně odchází stará generace sběratelů, tak se objevují i nové tváře, kteří tomu našemu společnému koníčku také propadli.

Jak to dnes funguje:

    Nyní si pojďme vysvětlit, jak fungují dnešní burzy. Zde je ale důležité rozdělit návštěvníky burz na dva tábory. Začneme z pohledu běžného návštěvníka, který přijde na burzu většinou po otevírače pro veřejnost. I pokud jste opravdu prvním návštěvníkem burzy, tak už začínáte s tím, že vám je nabídka trochu ochuzena. Vystavovatelé totiž mezi sebou již před otvíračkou nějaké vzorky různě obchodovali. To ale ničemu nevadí, a pokud chcete mít možnost vidět opravdu celou nabídku, tak stačí dorazit jako vystavovatel hned ráno a dívat se vašim kolegům pod ruce při vytahování vzorků na stůl. Běžný návštěvník tedy prochází mezi stoly, prohlíží si nabídku a případně si v hlavě kalkuluje, která investice se mu vyplatí a která ne. Návštěvník na burzu také přichází s jistým budgetem, a jelikož se na burzách standardně obchoduje přes peníze, tak tyto peníze má v hotovosti. Poslední dobou se také u některých vystavovatelů objevují přenosné platební terminály, ale těch je zatím pomálu. Čím dál více jsou však využívány také okamžité QR platby přes internetová bankovnictví, které má v mobilu dnes skoro každý. Návštěvník pak shání to, co ho zajímá a každého samozřejmě zajímá něco jiného. Proto pro vás nemusí být zajímavý každý stůl a třeba já stoly se šmuky rovnou přecházím.

Nyní se pojďme podívat na pohled ze strany vystavovatele. Jako vystavovatel to máte výrazně složitější než návštěvník. Na burzu se musíte nejprve připravit minimálně den předem. Tato příprava závisí od toho, jak moc jste pořádní nebo jaký materiál nabízíte. Pro mě jakožto sběratele je třeba důležité vybrat vzorky podle oblastí tak, aby byla nabídka zajímavá a pokud možno druhově bohatá. Každý vzorek musí být následně opatřen popisovou cedulkou alespoň s názvem a lokalitou a v ideálním případě cenou. Bohužel celá řada sběratelů na cedulky či vzorky ceny nepíše a tak vám pak nezbývá nic jiného, než se na ceny vzorku prostě zeptat (čímž se podle mě rapidně snižuje pravděpodobnost prodeje vzorků). Často ceny chybí z toho důvodu, že vystavovatel chce o ceně jednat a v tu chvíli se dostáváte k „handlování“ o ceně, na což u nás nejsme úplně zvyklý (ale třeba v arabských zemích je to naprosto standardní způsob obchodu). A jednou z možností chybějících cen je také obava z ČOI, jelikož ta na burzu může kdykoliv přijít a požadovat živnostenské oprávnění a další náležitosti. Následuje zabalení vzorků k přepravě, aby se nepoškodily a příprava dalších záležitostí jako jsou třeba světla (aby byla vaše nabídka lépe vidět) nebo poličky či podstavce (aby byla nabídka lépe prezentována). Všechny tyto estetické úpravy nabídky mají zvyšovat atraktivitu pro případné kupující a mají vzorek lépe prezentovat. Většinou pak v den burzy jako vystavovatel vstáváte poměrně brzy a jedete na místo konání akce, kde následně vše vynosíte z auta a vystavíte na vám poskytnutou plochu. Samozřejmě u některých burz se dá domluvit na instalaci nabídky třeba den před akcí, abyste nemuseli vstávat tak brzy nebo abyste to vůbec stihli všechno připravit. Výstavní plochy pak něco stojí a často se platí také vstup na burzu (ano, i vystavovatelé vstup často musí zaplatit). To vše je už nemalá investice, která se vám v ideálním případě musí vrátit.

   Tady musím dát malou vsuvku díky osobní zkušenosti. Představa toho, že to co na burzu přivezete, se všechno prodá, je bohužel milná, respektive jsem nic podobného zatím nezažil ani u sebe ani u jiných vystavovatelů na burzách, kterých jsem se zúčastnil. Realita je povětšinou taková, že se vám udá maximálně čtvrtina, ale spíše menší část vaší nabídky, což je závislé na celé řadě faktorů, které často nemůžete ovlivnit.

   Zároveň se nám v poslední době také odštěpily dva typy akcí. První, hojnější typ akcí, jsou tzv. prodejní výstavy (v názvu akcí se také často objevují pojmy jako festival, veletrh či EXPO). Tyto akce jsou povětšinou silně komerčního rázu a konají se na výstavištích, v různých sportovních halách a podobných kulturních místech s větší podlahovou plochou. Nabídka je extrémně bohatá na esoterické předměty a výrobky z minerálů, mineralogické či paleontologické vzorky pocházejí většinou ze světa a jsou silně estetické. Prodejci jsou povětšinou obchodníci, kteří sami z velké části dané vzorky nenašli a pouze je přeprodávají za vyšší cenu, než byla jejich nákupní cena. Cena za výstavní plochu bývá vyšší v řádu stovek (až vzácně nižších tisíců) korun a vstupné pro návštěvníky je v řádech nižších stovek korun. Primárně na těchto akcích jde o peněžitý zisk pro další možné fungování obchodu.

Druhý typ akcí nejvíce připomíná původní myšlenku setkání zájemců o neživou přírodu a v názvu většinou naleznete prosté slovo „burza“. Návštěvnost a promování takových akcí bývá výrazně nižší než u akcí popsaných výše, avšak naleznete na nich povětšinou výhradně sběratele, kteří nabízí své přebytky či vzorky vyřazené ze sbírky. Předměty spjaté s esoterikou či záležitosti jako korálky bývají na těchto akcích zakázané. Nálada je na těchto akcích výrazně přátelštější, jelikož valná většina účastníků se zná a spojuje je společný koníček. Tyto akce se povětšinou konají v menších prostorách jako jsou například školy. Výstavní plocha stojí povětšinou v řádech nižších stovek korun (někdy dokonce i pod 100 Kč za plochu) a vstupné pro návštěvníky je většinou mezi 50 – 100 korunami. Hlavním cílem těchto akcí je setkat se s podobně smýšlejícími lidmi se zálibou v neživé přírodě, povyměňovat si vzorky (ať už přímo či přes peníze z prodaných vzorků) a zjistit nové informace o aktuální možnosti sběru na lokalitách.

Občas se na burzách objeví svěží inovace v rámci určitého druhu materiálů. Zde například Lukáš Gubanec se svými UV minerály. Před Lukášem o tyto minerály téměř nikdo ani nezavadil.	Do roku 2019 jste nás na burze na Smíchově mohli najít ve skleníku u krokodýla. Časem jsme se ale přesunuli do jedné z hlavních budov.	Zvláštní burza v Pardubicích. Přestože jsme slyšeli ze všech stran jak je skvělá, tak jsme se účastnili jen jediný rok (2023) a burza nám vůbec nesedla. To však neznamená, že nemůže mít své příznivce.

Jeden z klasických pohledů na téměř všech dnešních akcích - miernály podle znamení zvěrokruhu.	Na spoustě burz je zákaz prodeje korálků a podobných materiálů. Jediné co bývá tolerováno jsou upravené přírodní špěrkové kameny jako v případě těchto drahých opálů.	Také běžný kolorit většiny burz - zahraniční povětšinou estetické ukázky minerálů. Přestože tyto věci nesbírám, tak mě na burzách narozdíl od korálků vůbec neobtěžují a rád se jimi alespoň pokochám.

Občas jsou na burzách k vidění opravdové kýče.	Jestli toto není kýč, tak už nevím...	A někdy je vystavovaný materiál opravdu na hony vzdálený k minerálům apod.

V čem tkví problém:

Když jsme si tedy něco pověděli o tom, jak to funguje, tak se pojďme konečně zaměřit na to, kde vidím problém aktuálních burz. Pokud navštěvujete české burzy, tak jste si asi stejně jako já všimli nepříjemného trendu, kdy burzy přestávají být atraktivní. Dříve se mohlo stát, že vlivem nějaké události (povětšinou přízeň či nepřízeň počasí, špatný termín, epidemiologická situace apod.) burza nebyla úplně povedenou akcí, nicméně další ročník byl třeba naprosto skvělý. Za posledních dva roky si ale všímám opravdu nepříjemného trendu, kdy těch dobrých burz rapidně ubývá a většinou jedu z burzy spíše zklamaný, v lepším případě s rozporuplnými pocity. Když jsem toto téma nadhodil mezi kamarády, ale později také na sociálních sítích ve sběratelských skupinách, tak z odpovědí vyplynulo, že tento názor sdílí celá řada dalších lidí (nebojím se říct, že valná většina). Spoustu sběratelů dnes již prostě burzy netáhnou. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, čím to může být způsobeno. Jak jsem již psal v úvodu článku, jedná se o mé názory a nemusíte s nimi samozřejmě souhlasit (ikdyž podle reakcí ostatních sběratelů nejsou úplně mimo).

Problém č. 1 – Příliš mnoho škodí

Jako hlavní problém vidím zvyšující se počet burz a podobných akcí. Před rokem 2010 se jedna akce konala povětšinou jednou za 14 dní, bylo zde pravidlo, že o letních prázdninách se burzy nekonají a místa konání burz byla daleko od sebe. Počet návštěvníků se tak hezky rozprostřel mezi několik akcí a v podstatě každá z akcí byla jedinečná. Za posledních pár let však burzy rostou jako houby po dešti. Neustále vidím na sociálních sítích reklamy na nové akce, velice často „prvního typu" – tedy toho komerčního. Téměř každý volný víkend je někde nějaká akce a pomalu se začínají využívat i měsíce letních prázdnin. Stejně tak není vůbec výjimkou, kdy se v jeden víkend konají hned dvě akce. To se dá částečně pochopit ve chvíli, kdy se akce konají opravdu daleko od sebe, ale už se i několikrát stalo, že akce byly velice blízko u sebe (např. Praha a Příbram). Návštěvníci se tak logicky rozdělí mezi více akcí v jeden termín a zároveň nemají důvod chodit na akce každou volnou chvilku.

Tady malá vsuvka k prosinci 2024 - během tohoto měsíce se v jediný víkend 7.-8.12.
konaly hned 3 burzy a dvě z nich dokonce ve stejném městě (Praze) v jediný den!

Seznam mineralogických akcí na konci roku 2024 (zdroj malachit-obchod).
Všimněte si, že v během tří víkendů se koná 5 akcí a z toho 3 v jediný víkend.

Šingit má prý vliv na lidský organismus a asi to bude pravda! Kdykoliv ho totiž vidím, tak dostávám tik v oku a dělá se mi mdlo... (to je samozřejmě nadsázka)	Na burze v Písku elegantně vymysleli to, že korálky, špěrky, energetické krystaly apod., umístili do samostatné části haly. Člověk se tam tedy nemá vůbec nutkání chodit podívat "co kdyby tam byl nějaký pěkný sbírkáč!"	Spousta prstenů na burze v Písku. Na rozdíl od některých podvodných esowebů se zde alespoň jedná o reálné zpracované minerály.

Správně označené syntetické minerály. Kupující je tak jasně informován, že se nejedná o přírodní materiál. Bohužel, toto upozornění často chybí, což je klamání zákazníka.	Občas je u těch stánků tolik energetických krystalů až se mi deaktivují mozkové buňky.	U takovýchto stolů se vždy rád zastavím. Pěkně popsaný vystavovaný materiál včetně cen.

Ačkoliv broušeným kamenům neholduji, je třeba říct, že mají své kouzlo.	Klasickým obrazem českých burz jsou také vltavíny. Zde v roce 2018 na burze v Písku (všimněte si cen...). Dnes bych takovou fotku již neudělal - vystavovatelé si většinou nepřejí, aby byly vltavíny foceny.	Burzy nejsou jen o minerálech, ale velice často také o příslušenství a literatuře.

Problém č. 2 – Stále to stejné

    Na akce jezdí stále ti samý vystavovatelé. Tento problém částečně překrývá problém č. 1, kdy jsou burzy hojnější a tak vystavovatel, který předtím jel třeba na jednu lokální a jednu vzdálenější burzu za rok se nyní může bez problému účastnit třeba pěti akcí během roku. Přecijen má to kousek, tak proč se nezúčastnit? To by samo o sobě nevadilo, kdyby tento problém neměl také druhou část a tím je stále stejná nabídka. Lidé zkrátka chtějí novinky. Ano, samozřejmě klasiky jsou klasiky a bez nich by ty akce nefungovaly, nicméně pokud během roku navštívíte daného vystavovatele několikrát a on má stále tu stejnou nabídku, ze které jste si vybírali již dřív, tak pravděpodobně nic nekoupíte, jelikož zkrátka už vše, co by vás od daného člověka zajímalo, již máte. Noví sběratelé, kteří by chtěli ony klasiky, mezi návštěvníky akcí tvoří opravdu minoritu. Tento problém jde ruku v ruce s tím, že valná většina sběratelů jezdí stále na ty stejné známé lokality. Ano, ty kameny jsou pěkné, ale jsem toho názoru, že když se nehledají nová místa, tak točíme stále v kruhu. Hezky to je vidět na příkladu jednoho sběratele z Karlovarska. Ano, jezdí po mnoha burzách během roku a ano, jeho nabídka je z 90% stále stejná. JENŽE … tento sběratel také aktivně vyhledává nové lokality a téměř na každé akci má na stole novou bedýnku s naprosto novým a nikdy neviděným materiálem. No a hádejte co? Ono se mu to prodává. Proč? Protože lidé chtějí nový materiál z nových lokalit!

Problém č. 3 – Vysoká cena, nízká kvalita

   Stal se z toho kolorit každé akce, kdy si někdo stěžuje na cenu vzorků. Ano, je to obecný trend, že cena vzorků jde nahoru. Samozřejmě může za to celá řada faktorů včetně stále mediálně omílané inflace. Jenže ono by to dávalo smysl ve chvíli, kdyby se cena rovnala také kvalitě vzorků. Kvalita vzorků dlouhodobě klesá. Opět to souvisí s tím, že jsou navštěvovány stále stejné lokality a nároky sběratelů se očividně stále snižují. Mohl bych spočítat na prstech jedné ruky počet vystavovatelů, kteří na burzách nabízejí kvalitní vzorky, které nejsou třeba poťukané nebo jinak znehodnocené. Cena takových vzorků je pak povětšinou vyšponovaná na (a někdy i výrazně nad) totální maximum. Nicméně u ceny je třeba zmínit jednu věc – cenu si vždy určuje vystavovatel a záleží na trhu, zda-li bude cena akceptována či nikoli. Jinými slovy, pokud se teď rozhodnu třeba zcela běžný araukarit z Líní nabízet za tisíce korun, tak se mi bude válet na stole asi navždy. Cena nebude potencionálními kupci akceptována a nikdo další se pravděpodobně nepokusí o totéž. JENŽE … pokud se objeví nějaký šílenec, který ten vzorek opravdu koupí, tak nastane řetězová reakce, kdy se zvýší cena u všech takových vzorků na trhu. No a jsme tam, kam jsme se aktuálně na burzách dostali. Vysoké ceny za málo kvalitní kameny… Stačí se podívat na vzorky z Horní „Červené“ Halže. Vzorků je mezi sběrateli opravdu hodně, ale cena stále stoupá do závratných výšin a kvalita stále klesá.

   Tady musím ještě doplnit to, že se mi velice často stává, že za mnou na burze někdo přijde a při pohledu na ceny nabízených vzorků prohlásí: “Vždyť jsou toho na tý lokalitě tuny! Máte to drahý!“ Dříve jsem daným lidem vysvětloval, jak daná cenovka vzniká, tedy spočítám si vlastní náklady pro získání vzorku (např. palivo, amortizace auta, svačina, …), přidám vlastní přidanou hodnotu (to jak si cením svůj čas a práci pro získání a očištění či impregnaci vzorku), připočtu přípravu na burzu a případně také náklady spojené s účastí na burze. Teprve jako poslední připočítávám vzácnost a kvalitu daného materiálu z daného místa. Díky tomu se lehce může stát, že vzorek, který budu mít já na burze za 300 Kč, bude mít někdo jiný buď levnější nebo dražší, jelikož každý si dané vzorku budeme cenit jinak (což je vývoj ekonomie každého z nás). Dnes již ale takovým lidem povídám jednoduše: “Vidíte to, tak si tam zajeďte a taky ho budete mít!“. Proč? Protože si dnes již cením vlastního času víc než předtím. Navíc o ceně se dá přec kdykoliv jednat – od toho to osobní setkání na burze je.

Problém č. 4 – Kupní síla klesá

   Následující problém je čistě obchodního charakteru, který je nicméně vyústěním všech předchozích problémů. Ekonomika funguje vždy tak, že se musí zboží točit (a ano, bohužel i u takového krásného koníčku jako je to naše sběratelství je funkční ekonomika nutná). Transakce musí být v danou chvíli oboustranně dobrovolná a oboustranně výhodná. Vystavovatel nabízí nějaký vzorek, který si cení určitou hodnotou a kupující má peníze, které je ochotný vyměnit za daný vzorek, který pro něj má vyšší hodnotu než dané peníze. Pokud je toto pravidlo porušené, tak ekonomika obchodu nebude fungovat. Čím více vzorků z dané lokality na burze či obecně v nabídce bude, tím se cena vzorků povětšinou snižuje, jelikož lidé nejsou jinak ochotní cenu akceptovat a vzorek si prostě nekoupí. Tomu se říká pravidlo nabídky a poptávky. Čím vzácnější ale vzorky jsou, tím může vyvolat zájem u ostatních sběratelů vzorky jít najít či koupit a to následně ovlivňuje cenu, jelikož vzorků je najednou více, takže cena by měla logicky začít klesat. Nabídka dnes velice často převyšuje poptávku a správně by se tedy měla snižovat cena vzorků, ale to se málokdy děje (přece nebudete prodávat koupený vzorek za méně, než jste ho koupili…). No a jak se ceny šponují, tak se stále méně a méně vzorků prodává. Jelikož vystavovatel na burze neprodá dostatek vzorků kolik by chtěl (například na zaplacení nákladů spojených s burzou), tak ho to také může donutit zvýšit cenu, což je ale špatný postup. Bohužel i toto je dnes celkem běžné.

   Spousta vystavovatelů (včetně mě) má navíc jasně nastavená pravidla, kdy čekají, kolik vzorků se jim prodá a především za kolik. Z této částky si pak odečtou náklady spojené s burzou a „čistý zisk“ pak většinou použijí na nákup vzorků od dalších vystavovatelů. A je tu opět to JENŽE … Když se vám neprodá dostatek vzorků z toho důvodu, že všichni vyčkávají, kolik se jim toho prodá a za kolik budou moci nakoupit, tak trh jednoduše stojí. A to je podle mě další a velice důležitý problém spojený s aktuální situací na burzách.

Problém č. 5 – Online obchodování

   Posledním problémem, na který jsem narazil, je výrazný rozvoj online obchodování s minerály, zkamenělinami apod. Valná většina sběratelů si jistě koupila nějaký ten vzorek na internetu ať už třeba na nějakém aukčním portále typu Aukro, na různých prodejních skupinách na sociálních sítích (např. GeoTrh) nebo i z různých e-shopů, které v posledních pár letech rostou jako houby po dešti. Především v době covidu, kdy si ani organizátoři a ani vystavovatelé nemohli být jisti, zda-li se burzy budou nebo nebudou konat, se tento způsob obchodování se vzorky značně rozrostl. Poté co covid skončil, tak vysoký počet online kupujících kupodivu neklesá, ale naopak si drží svá čísla a na některých platformách dokonce stoupá (vlastní pozorování). Dalo by se tedy v podstatě říct, že obchody stále probíhají, ale zkrátka mimo burzy v online prostředí. A ono se není moc čemu divit. Na burzu musíte většinou brzy vstávat, někam jet, zaplatit vstupenku, nějaký čas chodit mezi stoly a hledat to, co by pro vás mělo smysl koupit. Jenže při online obchodu jste v pohodlí domova, neplatíte téměř žádné vedlejší výdaje (kromě dopravy balíku), vzorek si můžete v klidu prohlédnout, zvážit koupi a třeba se také podívat na jiné nabídky stejného materiálu. A přecijen kam pojedete raději? Do terénu zkusit si najít vlastní nález a večer se podíváte na internet a koupíte si nějaký ten kámen nebo pojedete spíš na burzu, kde si koupíte jen ten kámen? Odpověď je v dnešní pohodlné společnosti asi jasná. Navíc zde existuje syndrom „nehmotných peněz“, tedy toho, že když něco platíte na burze v hotovosti, tak je to zkrátka hmotná psychologická překážka, která vám může ukázat, že se třeba blížíte ke konci svého budgetu nebo si prostě jen uvědomíte že „je to dost peněz“. U bezhotovostní platby tento efekt často chybí.

   Šponování cen ovlivňující globální ceny vzorků, speciálně u aukcí, je také typické. Představte si, že máte vyhlídnutý vzorek, čekáte na něj celý týden, protože aukce končí až po nějaké době, už se těšíte, že vzorek budete mít doma a v poslední půlminutě aukce na něj někdo přihodí o 10 Kč víc než vy. Asi si řeknete následující: „Přeci mu teď ten vzorek nenechám, když už jsem ten šutr viděl doma na poličce! Přihodím ještě jednou dalších 10 Kč!“. A záhy jste o dalších x příhozů později vzorek vyhráli. Jenže cena vzorku byla nakonec třeba i o stovky až tisíce Kč víc, než byla původní vámi akceptovatelná cena a přichází vystřízlivění, jelikož si uvědomíte, že ten vzorek takovou cenu prostě nemá. Jenže prodejce a všichni kdo aukci sledovali, nyní vědí, že se vzorek prodal za nějakou částku a najednou je cena všech podobných vzorků vyšší, protože je „přeci nebudou prodávat pod cenou“. Krásně to bylo vidět na podzim 2024, kdy na GeoTrhu proběhla aukce opravdu nekvalitního kusu aragonitu ze Všechlap a skončila na částce 5000 Kč právě díky postupnému přihazování a soutěžení několika aktérů. S kamarády jsme se tehdy smáli, protože takovýto materiál jsme tam před pár lety zahazovali (byla to hlušina) a při této logice jsme tedy s našimi odnesenými vzorky teď asi milionáři.

Přestože se jedná o jeden z nejméně zastoupených materiálů na burzách, tak fosílie jsou zde také k nalezení na celé řadě stolů alespoň v pár exemplářích. Najít zajímavější kusy či lokality je však těžké.	Stále přibývající pohled z mnoha českých burz - chybějící popisky a cenovky u vzorků. Nejpíše ochrana vůči ČOI, nicméně většinou u takových stolů raději nic nekupuji.	Na burzách je třeba kontrolovat i nabídky, které se mohou zdát v pořádku. Zde napříkla spousta nepřesností v názvech lokalit a někdy také v názvech minerálních druhů.

V posledních letech se už málokdy objevuje nový dosud nevidený materiál a točí se stále to samé. Zde například nové nálezy natrolitu z Loučné pod Klínovcem (2023).	Jedním z vystavovatelů, který se dlouhodobě snaží objevovat nové či zapomenuté lokality je např. Luděk Šimčík. Velký poprask vyvolal například v roce 2023 s těmito beryly z Krásna.	Lokality zanikají a sběratelé objevili nový materiál - leštěné ukázky téměř čehokoliv. Často se tak lze setkat třeba s pojmenováním "achát" u věcí, které v sobě nemají ani píď chalcedonu.

Shrnutí a závěr:

   Pojďme si to tedy shrnout. Akcí je příliš mnoho, nabídka je stále stejná a ceny vzorků letí nahoru bez odpovídající zvyšující se kvality a lidé raději zůstávají doma v pohodlí počítače, než že by vyrazili na burzu. Zároveň lidé vědí, že trh se pomalu zastavuje a proto vzorky nekupují, aby se nedostali do mínusu, čímž se ale trh opět pouze zpomaluje.

   Tento článek má představit problém, ale nepředstavuje řešení, jelikož trh je volný ekonomický systém, který žije sám o sobě. Navíc trh se sběratelskými předměty je logicky jen malou podmnožinou celkového trhu, kterým žijeme každý den a pokud se obecně máme finančně hůře, tak je logické, že se budeme snažit šetřit i na koníčcích (kameny se nenajíme).

   Zároveň nepobízím nikoho k bojkotu nových akcí. Spousta nových burz je skutečně kvalitních, setkávají se zde známí sběratelé, konají se v zajímavém prostředí nebo nabízejí zajímavý doprovodný program. Za mě mohu například doporučit burzy v těchto místech: Praha – Strašnice a Smíchov, Příbram (Kulturní dům), Teplice, Písek, Říčany, Brno (Masarykova univerzita) či Kladno (důl Mayrau). Na spoustě akcí jsem nebyl a tak je nemohu soudit (zároveň bych zde mohl napsat, které akce za mě opravdu nestojí za návštěvu, ale to není předmětem tohoto článku).

   Pokud bych měl dát řešení, které situaci zlepší, pak by to bylo snížení cen vzorků odpovídající kvalitě, navštěvování jen několika mála ověřených akcí a zvýšení intenzity hledání nových lokalit, ze kterých se na burzy následně dostane nový zajímavý materiál. Bude to fungovat v reálném životě? Nebude, jelikož lidé jsou lidé a šance, že všichni hromadně začnou snižovat ceny a domlouvat se na návštěvách jen některých burz je zkrátka nemyslitelná. Co však ovlivnit lze a záleží to na aktivitě čistě každého vystavovatele, je právě hledání nových či zapomenutých lokalit, které poskytnou nový materiál. To by mohlo částečně opět nastartovat ekonomické kolo, které burzy tak zoufale potřebují.

Reference:

Historie burzy Tišnov
Historie burzy v Písku
Pojem burza
Přednáška Naučte se základy ekonomie

Společná fotka kamarádů sběratelů z písecké burzy v roce 2019.